Kolikrát jste byl uvězněn?
Ve vyšetřovací vazbě jsem byl od roku 1989 asi sedmdesátkrát – někdy na den, někdy na týden, někdy na měsíc. Odsouzen k dlouhým trestům jsem byl třikrát. Kdyby se všechny pobyty ve vězení sečetly, tak by to dalo víc než deset let.
Proč jste šel za mříže?
Bojuji za demokracii už dlouho. V roce 1989 jsem byl u zakládání prvních liberálních hnutí na Kubě. V té době se disidenti dali spočítat na prstech jedné ruky.
Jaká byla vaše provinění?
Například v roce 1997 mě zavřeli kvůli znevažování vrchního velitele. Na Kubě se nesmí ani říct, že Fidel je ošklivý. Tehdy na summitu v Chile podepsal závazek, že povede zemi k demokracii. A pak se vrátil na Kubu a řekl, že pluralitní demokracie je pluralitní sviňárna. A tak jsem ho veřejně obvinil, že je lhář.…A že je ošklivý.
K poslední velké vlně zatýkání došlo v roce 2003. Proč právě tehdy?
Ve Spojených státech bylo odhaleno pět kubánských špionů a Castro vyhlásil, že za každého špiona zavře patnáct vnitřních nepřátel. Vyhlásil, že skoncuje s celou opozicí. Zdá se, že už tehdy to neměl v hlavě v pořádku, protože opozici nikdy nelze zcela vymýtit. A navíc začala válka v Iráku a zavření opozičních činitelů byla forma, jak Američany za Irák potrestat. Vždycky říkal, že jsme žoldáci Spojených států, že jsme agenti ve službách CIA. Stejně jako z toho obviňuje vás Čechy.
Jaký trest jste dostal?
Nejdřív chtěli alespoň dvanáct z 75 zadržených popravit. Mě taky, ale nakonec to změnili pod tlakem ze světa nejdříve na doživotí a nakonec na 25 let. Byl to soud, který se dělá se zrádci v době války. Ale my nebyli ve válce ani nejsme zrádci.
V jakých podmínkách vás věznili?
Po soudu jsme byli převezeni do věznic po celé zemi, pokud možno co nejdále od domova. Na místa, kam nevede veřejná doprava. Cely byly velmi nízké, bez oken, vzduch tam šel jen škvírou pod dveřmi, bylo tam vedro až padesát stupňů. Nedalo se ani poznat, jestli je den, nebo noc.
25 let jste v cele nezůstal…
Byl jsem vězněn skoro čtyři roky a to velmi poškodilo mé zdraví. Na Kubě mně nemohli dát dostatečnou zdravotní péči, nakonec mě museli osvobodit, protože měli strach, abych jim neumřel ve vězení. Tehdy Španělsko zažádalo, abych mohl odjet na léčení tam. Ani já, ani moje žena jsme o to neprosili.
Jak se na vás věznění podepsalo?
Mám velké problémy se srdcem, dostal jsem kardiostimulátor. Velmi se mi zhoršil zrak a mám spoustu dalších nemocí, deset, patnáct, dvacet – sám nevím kolik. Nyní dávám spoustu rozhovorů novinářům a mnozí vaši kolegové se mě poté, co jim všechno vylíčím, ptají, jestli se na Kubě mučí. Doufám, že vy to neuděláte.
Já se spíše zeptám, jestli máte v úmyslu vrátit se na Kubu. Nebo zůstanete v emigraci?
Vláda mně a manželce povolila odjet a kubánský pas nám neodebrala. V každém případě se vracím na Kubu. Z posledního trestu dlužím kubánskému lidu 21 let vězení.
Máte zkušenost s domácí i zahraniční opozicí, takže můžete srovnávat. Která je účinnější?
Nemá smysl to srovnávat. Všichni jsme Kubánci, každý pracuje podle své situace a vztahy mezi oběma jsou dobré. Většina starších opozičníků, kteří byli pro radikálnější řešení, už zemřela. A v celé opozici zbývají jen pacifistické síly. Vyzýváme lidi v emigraci, aby nepřemýšleli o tom, že vyřeší situaci na Kubě nějakou invazí, protože na změny stačíme my Kubánci sami.
Změnilo se něco za dobu, co Fidel Castro není bezprostředně u moci?
Fidel má pořád stejnou moc. Stále ji drží v jedné umírající ruce, ale nikdy ji nikomu nepředá. A až umře, nebude moci Kubě vládnout nikdo jiný než kubánský lid. To znamená, že fidelismus umře ve stejnou chvíli, co umře jeho tvůrce. Modleme se za to, aby to bylo rychle.
