Řekly ovšem i Ne a Fuj chystaným reformám. Zde se krutě mýlí.
Víc než desetiletí se na sever Moravy investují miliardy, vlády se snaží proměnit průmyslovou vizitku socialismu v normální region.
Výsledek? Sto tisíc nezaměstnaných, kraj bez dálnice, desítky prázdných hektarů průmyslových zón.
Černému srdci země dosavadní podpory podnikání zatím moc nepomáhají. Bije ztěžka.
Ostravsko, nikoli bohatá Praha, je přitom oknem do duše české ekonomiky. Pohled do něj ukazuje, že podnikatelské prostředí u nás nefunguje dobře, daňový a sociální systém je trop na průdušky a právo pořád kulhá.
Reformy nutně potřebujeme nejen pro Ostravsko. Ustrašené vlády, ať pravé nebo levé, je zastavily před řadou let. Dnes sklízíme ovoce jejich strachu a šálivé hry na všeobjímající smír.
Sami odboráři, kteří si vyšlápli na vládu krokem spravedlivých, mají svůj díl viny. Protestovali kdysi proti úsporným plánům, protestují teď proti chystané reformě a škrtům sociálních výdajů. Prý chrání své lidi. Ochrana je to však iluzorní.
Sociální jistoty nejsou v tučnějších podporách, nezměněných penzích ve vyšším zdanění bohatších. Jsou pouze v prosperitě podnikatelů, kteří dají lidem práci. A ti práci dají, dokud se nezmátoří, dokud odvody na zaměstnance zůstanou upíří a pracovní právo ztuhlé jak koleno letitého kmeta.
Budou-li odbory i na nejjemnější reformy odpovídat "Neprojdou!" a vláda se ulekne, bude mít nejen Ostravsko smůlu. Horkými hlavami chladnou logiku ekonomiky nikdy nepřemůžou.
