Není výborných řešení

Miloslav Výborný nechce kandidovat na předsedu KDU-ČSL. Křesťanští demokraté podle něho procházejí uměle vyvolanou personální krizí, kterou je třeba řešit přímým střetem. Výborný je dobrý politik: moudře pochopil, že role smiřovatele nesmiřitelného je absurdní. V jednom se však mýlí. Krize lidovců není umělá, jde k samým kořenům jejich bytí. Nyní nerozhodují o tom, zda vůdcem bude Svoboda, Kasal či černý vzadu, nýbrž o tom, jak přežijí. Cyril Svoboda je jistě ambiciózní muž, ale není to on, kdo uvrhl stranu do víru boje. Pohoršení, řekněme biblickým jazykem, možná přichází skrze něho, ale přijít by muselo tak jako tak.

Velký stratég Josef Lux mistrovsky zvýznamnil bezvýznamné. Dodal punc modernosti dávno přežilému. Po jeho smrti zůstalo jen to nevýznamné a staré, dokonale ztělesněné bezvýrazným Kasalem.

Lidovci, jak se ukazuje, nedokážou žít mimo vládu. Aby se do ní opět dostali, spojili se s Unií svobody. Nevědí však, zda to chtějí doopravdy. Nejraději by byli i nebyli členy Čtyřkoalice, kdyby to šlo. Nejraději by byli pravou levicí a levou pravicí.

Zároveň však tuší, že to je cesta do nicoty. Strana nemůže žít jen tím, kolik procent utrhne a jaké výhody za to získá.  Nejen Cyril Svoboda si uvědomuje, že rozšafný moravský sedlák, který chodí v neděli do kostela, není věčnou nezměnitelnou skutečností. Lze se nechat vyvézt do Evropy na zádech rolníkových? Byla by to velmi riskantní sázka.

Výborný se rozhodl nesehrát smutnou roli oddalovače konfliktu. Otázka je teď jasná: buď moderní sebevědomá křesťanská demokracie, nebo poněkud oprášená strana lidová. Rozhodování bude těžší o to, že ani Kasal, ani Svoboda neukazují cestu. Jak vybírat, koho chceme, když nevíme, co chceme?