EU určitě nemá výhrady vůči výrobě ovocných destilátů, pokud jsou však vyráběny pouze z ovocného kvasu. V této souvislosti je lhostejné, zda budeme hovořit obecně o ovocných destilátech, nebo o slivovici jako jejich specifickému druhu, který našince zajímá nejvíce.
I v zemích EU se takovéto výrobky produkují a prodávají. Není tedy důvod se obávat, že by nám měla být výroba slivovice zakázána. Co ale předpisy EU nedovolují, je přidávání lihu do těchto destilátů. A v tom tkví časté nedorozumění oněch poplašných zpráv o "konci slivovice v Čechách a na Moravě".
Kdo u nás přidává do slivovice líh?
Určitě se nejedná o drobné pěstitele, kteří si nechávají v pěstitelských pálenicích "vypálit" destilát ze svého ovocného kvasu. Kde by taky líh vzali? Ti o svoji slivovici jistě nepřijdou.
Rovněž většina tuzemských výrobců produkuje ovocné destiláty včetně slivovice z čistého ovocného kvasu. A tudíž ani tito se nemusí obávat kolize s evropskými normami.
Tak kde je vlastně problém, o kterém se tolik hovoří?
Potíže nastanou pouze u těch produktů, které se sice tváří, že jsou ovocným destilátem, ale přitom jsou doplňované (neboli odborně řečeno řezané) lihem. Zákazník je pozná podle toho, že na etiketě u údajů o složení výrobků je uvedeno, že je zde obsažen líh nebo etanol. Tyto lihoviny se sice mohou a budou moci vyrábět, ale podle předpisů EU nesmějí být nazývány (a jistě po právu) honosně např. slivovice. Buďme rádi, že budeme mít konečně jasno. Přečteme-li si na etiketě název "slivovice", budeme s jistotou vědět, že se jedná o výrobek pouze z čistého ovocného destilátu. Komu by tohle mělo vadit?
Mimochodem, tyto předpisy jsou u nás již rok v platnosti.
O to, že v této oblasti vládne neznalost nejen mezi veřejností, ale často bohužel i u odborníků, se postarali také naši zákonodárci. Dříve byly destiláty vyrobené z čistého ovocného kvasu označovány jako "pravé", aby se odlišily od těch "řezaných" lihem. To bylo novelou zákona o potravinách změněno tak, že dřívější upřesňující označení "pravý" je nyní zakázáno, jelikož prý tak dochází k matení zákazníka. (Záměrem předkladatelů zákona bylo zřejmě chránit kupujícího před domněnkou, že právě tento výrobek je ten pravý). Nicméně si myslím, že zde došlo k naplnění onoho rčení, že "bylo vylito s vaničkou i dítě".
V praxi to vypadá tak, že se kontrolní orgány zabývají hlavně sledováním toho, co je uvedeno v názvu výrobku na jeho etiketě. Nezajímají se však již o kvalitu destilátu samotného a zejména o to, zda je v něm obsažen líh. Naopak jiné státní orgány se snaží pro tyto falzifikáty vybojovat evropské uznání. Prý v zájmu národa. Opravdu těm novinovým článkům o pošlapávání naší národní hrdosti nerozumím.
Přijďte se podívat do jakékoli pálenice na Moravu a uvidíte, jak se dělá slivovice. Stejně dnes, tak jako již stovky let. Ze švestek, slivek či trnek. Bez lihu. Zákon to schvaluje. EU to schvaluje. Tak kde je problém?
I v zemích EU se takovéto výrobky produkují a prodávají. Není tedy důvod se obávat, že by nám měla být výroba slivovice zakázána. Co ale předpisy EU nedovolují, je přidávání lihu do těchto destilátů. A v tom tkví časté nedorozumění oněch poplašných zpráv o "konci slivovice v Čechách a na Moravě".
Kdo u nás přidává do slivovice líh?
Určitě se nejedná o drobné pěstitele, kteří si nechávají v pěstitelských pálenicích "vypálit" destilát ze svého ovocného kvasu. Kde by taky líh vzali? Ti o svoji slivovici jistě nepřijdou.
Rovněž většina tuzemských výrobců produkuje ovocné destiláty včetně slivovice z čistého ovocného kvasu. A tudíž ani tito se nemusí obávat kolize s evropskými normami.
Tak kde je vlastně problém, o kterém se tolik hovoří?
Potíže nastanou pouze u těch produktů, které se sice tváří, že jsou ovocným destilátem, ale přitom jsou doplňované (neboli odborně řečeno řezané) lihem. Zákazník je pozná podle toho, že na etiketě u údajů o složení výrobků je uvedeno, že je zde obsažen líh nebo etanol. Tyto lihoviny se sice mohou a budou moci vyrábět, ale podle předpisů EU nesmějí být nazývány (a jistě po právu) honosně např. slivovice. Buďme rádi, že budeme mít konečně jasno. Přečteme-li si na etiketě název "slivovice", budeme s jistotou vědět, že se jedná o výrobek pouze z čistého ovocného destilátu. Komu by tohle mělo vadit?
Mimochodem, tyto předpisy jsou u nás již rok v platnosti.
O to, že v této oblasti vládne neznalost nejen mezi veřejností, ale často bohužel i u odborníků, se postarali také naši zákonodárci. Dříve byly destiláty vyrobené z čistého ovocného kvasu označovány jako "pravé", aby se odlišily od těch "řezaných" lihem. To bylo novelou zákona o potravinách změněno tak, že dřívější upřesňující označení "pravý" je nyní zakázáno, jelikož prý tak dochází k matení zákazníka. (Záměrem předkladatelů zákona bylo zřejmě chránit kupujícího před domněnkou, že právě tento výrobek je ten pravý). Nicméně si myslím, že zde došlo k naplnění onoho rčení, že "bylo vylito s vaničkou i dítě".
V praxi to vypadá tak, že se kontrolní orgány zabývají hlavně sledováním toho, co je uvedeno v názvu výrobku na jeho etiketě. Nezajímají se však již o kvalitu destilátu samotného a zejména o to, zda je v něm obsažen líh. Naopak jiné státní orgány se snaží pro tyto falzifikáty vybojovat evropské uznání. Prý v zájmu národa. Opravdu těm novinovým článkům o pošlapávání naší národní hrdosti nerozumím.
Přijďte se podívat do jakékoli pálenice na Moravu a uvidíte, jak se dělá slivovice. Stejně dnes, tak jako již stovky let. Ze švestek, slivek či trnek. Bez lihu. Zákon to schvaluje. EU to schvaluje. Tak kde je problém?
