Půlmilionové tresty za nevylepenou dálniční známku. V tomtéž silničním zákoně naopak vypadla sankce tomu, kdo odjede od nehody.
Předtím zas zástupci lidu zakázali mužům starším čtyřiceti let uměle oplodnit své ženy. A desetiletá práce na trestním zákoníku přišla vniveč jen proto, že z něj, zcela mimo pozornost poslanců, vypadl paragraf postihující zneužití informací v obchodním styku.
Tyto chyby jsou výsledkem morbidní legislativní rozežranosti. Poslanci cítí povinnost vtělit každý kousíček života do zákona. A jako někteří ptáci své hnízdo, i oni hotové zákony všelijak předělávají a lepí, nosí do nich kousky celofánu, tkaničky od bot i cigaretové nedopalky.
Zatímco ptačí hnízdo pak slouží svému účelu, o zákonech se to vždy říci nedá. Je totiž jisté, že najevo vyjdou jen chyby nejočividnější, právě jako ty půlmilionové pokuty.
Oběťmi bujení nových zákonů a záplatování starých jsou lidé. Živnostenský zákoník byl novelizován od roku 1990 více než osmdesátkrát. V daňovém zákoníku se už nevyznají ani odborníci, kteří ho navrhovali. Přitom oběma se musí chtě nechtě řídit miliony lidí, kteří nemají za povinnost studovat právnickou fakultu.
Částečně je potřeba poslance vyvinit – krátce po revoluci převzali komunistické právo a museli je měnit a opravovat, což navíc neuměli. Jenže revoluce skončila před patnácti lety.
Morbidní poslanecká nenasytnost nových a nových si však žádá další oběti. Václav Klaus v novoročním projevu tuto chorobu kritizoval. V končícím týdnu nabídl několik kroků k nápravě i stínový ministr spravedlnosti za ODS Pospíšil.
Pravice si obecně uvědomuje škodlivost přílišného množství regulací a předpisů více než levice. Jenže můžeme jí to věřit?
Zákony bujely i za pravicových vlád a poslanci ODS i KDU-ČSL patří k příkladným pozměňovatelům a navrhovatelům. Skoro se zdá, jako by každého, kdo zasedne ve Sněmovně, nakazila jakási legislativní chřipka.
Bude to lepší po volbách? Je to málo pravděpodobné. Občan má jedinou trpkou útěchu: v této zemi se přece na zákony nikdy moc nebral ohled...
