Fyziolog Guang Yue z Clevelandské kliniky vysvětluje v časopise New Scientist, že celý proces je založen na reakci svalů na impulzy, které k nim vysílají nejbližší neurony související s ovládáním pohybů těla. A tyto impulzy jsou řízeny podvědomě mozkem, ale mohou být vyvolány i vědomě.
Lenoši, nemocní i kosmonauti
Tento podivuhodný objev nemá udělat radost pouze lenochům. Především může významně pomoci pacientům upoutaným dlouhodobě na lůžko. Jejich problémem je totiž atrofie svalů, která pak ztěžuje rekonvalescenci a oddaluje návrat do normálního života.
V menším měřítku by pak tato metoda mohla pomoci i kosmonautům, jejichž síla v beztížném stavu rovněž ochabuje, a tak ztěžuje vyhlídky na dlouhodobý pobyt lidí ve vesmíru nebo na planetách s nižší gravitací - především v případě, kdy se počítá s jejich návratem na Zemi.
Dobrovolníci mysleli na to, jak napínají svaly
Doktor Yue se svými kolegy podnikl praktické testy založené na mentální vizualizaci cvičení svalů. Ostatně běžné tréninkové metody kladou důraz na duševní připravenost u špičkových sportovců. Promýšlení technik je například běžnou součástí karate a dalších bojových umění. Vědci ovšem začali opatrně. Nejprve se zaměřili na malé svaly, nyní zkoumají účinky své metody i na větších svalech, nejslavnější biceps nevyjímaje.
Požádali deset dobrovolníků ve věku od 20 do 35 let, aby si na seancích pořádaných pětkrát týdně představovali napínání jednoho z jejich bicepsů. Přitom pečlivě monitorovali a nahrávali mozkovou aktivitu. A kontrolovali, aby svaly ve skutečnosti nezatínali.
Každé dva týdny pak kontrolovali sílu svalu. Již po několika týdnech síla skutečně vzrostla o 13,5 procenta a udržela se tři měsíce po zastavení mentálního tréninku. Ovšem zdaleka ne všichni lidé jsou schopní podobné mentální koncentrace. Vědci nyní pokus opakují se skupinou ve věku od 65 do osmdesáti let.
