Matka čtyř dětí se cítila výborně a udržovala se v dobré kondici. To je nyní pryč. Její tělo zpustošil SARS. Nemoc zasáhla i zrak a paměť. Nestěžuje si však, moc dobře ví, že je jedinou ze zdravotnického personálu Francouzské nemocnice v Hanoji, kdo přežil poté, co sem byl převezen první vietnamský pacient nakažený tehdy ještě neznámou chorobou. "Musela jsem bojovat o život," řekla Nguyen Thi Men. "Moji přátelé a příbuzní už zasílali kondolence," dodává.
Celé to začalo koncem února, kdy byl do nemocnice, kde pracovala, převezen Johny Čen, americký obchodník, který onemocněl v letadle cestou z Hongkongu do Hanoje.
Tu noc vešla Nguyen do jeho místnosti několikrát, muž měl silné záchvaty kašle, které trvaly i 40 minut. Po několika dnech byl převezen do Hongkongu, kde zemřel. Ve vietnamské nemocnici mezitím nakazil desítky lidí tehdy ještě neznámou nemocí. Za několik dní se začala Nguyen cítit velmi unavená. Trpěla průjmem, horečkou, bolelo ji celé tělo.
A bylo to čím dál tím horší, pak na devět dní ztratila vědomí. Její kolegové mezitím umírali. "Nemohla jsem dýchat. Cítila jsem se jako člověk, který se topí." Postupně se jí začalo vracet vědomí. Pamatuje si, jak nad ní stáli lékaři a francouzsky probírali její rentgen plic. Zamumlala prosbu, aby jí i nadále odsávali hleny.
Potom už jenom sbírala síly a bylo stále jasnější, že se uzdravuje. "Dělala jsem, co jsem mohla," říká dnes. "Bojovala jsem velmi těžce a zkoušela všechny možné způsoby, abych si zachovala život." Z nemocnice ji pustili 2. dubna, měsíc poté, co ji hospitalizovali.
"Měla velké štěstí," říká ředitel nemocnice Yves Nicolai. "Myslím, že je to velmi silná osobnost. Nyní si nesmí klást otázky, proč přežila pouze ona, musí to vzít jako skutečnost a prostě žít." Nguyen strnule zírá před sebe a pomalu hovoří o této těžké zkoušce. Říká, že se cítí, jako by žila v těle někoho jiného.
Její pravá noha zůstává částečně ochrnutá, vyčerpávají ji i drobné věci. Plíce jsou stále zjizvené a bolest vystřeluje do celého těla. Potrvá to pět až sedm měsíců, než se vše vrátí k normálu, pokud se to podaří, říká pevným hlasem.
"Takové onemocnění jsem si nedokázala ani představit. Byla to ta nejhorší bolest, a to po celém těle. Jako kdyby vás někdo mučil. Ta bolest byla prostě cítit všude," dodává.
Svou budoucnost vidí Nguyen Thi Men jasně. I přesto, že ztratila pět kolegů, a snad právě proto, že je matkou čtyř dětí, se chce do nemocnice vrátit a pomáhat nemocným. "Doufám, že když se vrátím do práce, budu tak zaměstnaná, že na vše zapomenu." Pak se na chvíli zarazí a dodává: "Pořád nemůžu uvěřit, že jsem mezi těmi, kdo přežili."
