Praha 5 se několik let pokoušela zařízení Na Cihlářce prodat. Podle mluvčího radnice Víta Drbala tato budova sloužila dříve jako druhý provoz známého sanatoria Sanopz. "Tato budova pro prominenty byla necelý kilometr od hlavního provozu," upřesnil.
Zastupitelstvo v roce 1997 rozhodlo, že prodá jen část areálu, což se ale nepovedlo. Zastupitelé se pak shodli na prodeji celého komplexu.
Z přihlášených tří zájemců zůstal jeden. Je jím Otto Novák, který hodlá založit akciovou společnost a část hlavního objektu po generální rekonstrukci dlouhodobě pronajmout České stomatologické komoře. V jednom patře by měly být krevní laboratoře, další prostory budou sloužit jako kanceláře.
Jančík ujistil, že připravovaná kupní smlouva bude obsahovat věcné břemeno, které na deset let zajistí fungování zubního střediska i lékárny Na Cihlářce. "Smlouva bude podepsána na přelomu dubna a května," uvedl.
Pátá městská část nevyužije zařízení pro své potřeby. Zdají se jí vysoké nejen předpokládané náklady na rekonstrukci ve výši 100 milionů korun, ale především náklady na provoz, odhadnuté na 15 až 16 milionů korun ročně.
Do listopadu 1989 byl Na Cihlářce Státní ústav národního zdraví (do roku 1985 Státní sanatorium), který vznikl z bývalého Sanatoria poštovních zaměstnanců - Sanopzu. Po roce 1948 toto sanatorium převzal stát a po vzoru Kremelské nemocnice zřídil zdravotnické centrum pro velmi úzký okruh lidí. Seznam vybraných lidí vyhotovoval Ústřední výbor KSČ, v celé tehdejší federaci jich bylo asi 15 tisíc.
Sanopz umožňoval osobní ochranu pacientů, udržení státního tajemství a kontakt s pracovištěm. V nových budovách ústavu se nacházelo prezidentské apartmá určené původně pro posledního komunistického prezidenta Gustáva Husáka. V polistopadové době se v něm měly léčit cizí státní návštěvy.
