Tohle je další nemocnice, do které ho během nekonečné noci a následujícího dne poslali.
Osmnáctiletý svářeč už ztratil přehled o tom, kolik nemocnic během své bludné pouti prošel, ale je možné, že už byl ve všech devíti, které na Bali
jsou. Nikde ho ale neobvázali, nikde mu nedali ani prášek proti bolesti. V sedm hodin v neděli večer si přeje jediné: napít se trochu vody a sednout na letadlo domů.
"Vyvázl jsi z toho lehce, kámo, proto si tě teď nikdo nevšímá," říká mu jeden z desítek lékařů-dobrovolníků, kteří hned po výbuchu utekli z pláží vypomáhat do nemocnic. "Musíme nejdřív udělat pár fakt hroznejch případů a pak se můžem postarat o tebe." Většina dobrovolníků byla vyčleněna k ošetřování těch nejhorších případů, což většinou znamená těžce popálené.
Kanaďanka Claude Clementová tak strávila většinu dne s mužem, který při výbuchu ztratil větší část rukou a nohou, ale dělal si takové starosti o svou manželku a dvě dcery - dvanáctiletou a čtrnáctiletou -, že si toho snad ani nevšímal.
"Říkal, že nechtěl holky vzít do baru," říká Claude o svém pacientovi, který byl v noci na pondělí převezen do Austrálie.
"Ale prosily ho a prosily, že tam chtějí aspoň na pět minut. Byli tam chvilku, holky si šly s manželkou zatancovat na parket, on seděl u baru, když to bouchlo." V tomhle případě se podařil malý zázrak. Ještě než odletěl do Austrálie, dozvěděl se, že obě dcery se našly - a žijí. O manželce zatím žádné zprávy nemá.
V labyrintu chodeb nemocnice jsou zdi ověšené desítkami seznamů jmen. "Neviděli jste?" stojí v záhlaví každého z nich. U některých jmen se po chvíli objevují naškrábané poznámky, jako: "Stewart Anstee nalezený ve vojenské nemocnici." Ale jak den pokračuje, u většiny přibývá jediné slovo: "Zemřel." Jeden z mužů ukazuje na jméno na seznamu. Cathy Seelinová.
"To je moje žena," říká. Kolemstojící ho upozorňují, že to jméno už je na seznamu identifikovaných mrtvých. "Chci ten seznam vidět," opáčí stejně klidným tónem, jako by prosil číšníka o jídelní lístek. O několik hodin později se vrací k seznamu na zdi, aby k němu přidal fotografii pořízenou po smrti. Všechen jeho klid je pryč.
Další muž se mezitím na vrátnici nemocnice domáhá vstupu do márnice, jestli tam nejsou jeho blízcí. "Nemůžete tam teď jít," snaží se ho utišit jeden z dobrovolníků. "Pořád ještě se snaží zjistit, co ke komu patří, potřebují víc času."
