Podle mezinárodních statistik má až osm lidí ze sta reálnou šanci, že je něco takového v životě potká. A jako celá řada chorob, i tahle je zakódována v genech: pak stačí něco, třeba smrt blízkého člověka nebo ztráta práce, a celý proces se spustí.
Ženy jsou postiženy víc, a to hned dvakrát. "Ono se právem říká: ženy celý život víc skuhrají, ale mužský umře jako první," podotkl psychiatr. Dysthymie, to je dlouho přetrvávající melancholie, nezájem o vše, co ještě donedávna člověka bavilo, nerozhodnost, tedy permanentí jo a ne, a pak také únava, u žen i bolesti hlavy.
Vše může na čas pominout, ale obnovená radost netrvá déle než dva měsíce.
Psychické rozpoložení pacienta přesto může být pro lékaře záhadou. "Nenálada není totéž co zármutek například po ztrátě dítěte.
HLASUJTE V ANKETĚ |
"On ji totiž ve skutečnosti opravdu může mít, protože úzkost a deprese bývá jedním z příznaků nádorového onemocnění, obzvláště trávicího ústrojí a krvetvorby," dodal psychiatr Höschl.
Lékaři ve středu také představili speciální lék na nenáladu. Účinná látka, takzvaný amisulprid, aktivizuje přenašeče nervových impulzů a navozuje tak u pacientů schopnost radovat se.
Podle Alexandry Šulcové z Farmakologického ústavu Masarykovy univerzity v Brně má sice tento lék málo vedlejších účinků, ale těch není zcela prost žádný medikament a také jej smějí předepisovat jen psychiatři. Cyril Höschl se příliš nebojí, že si jej lidé budou nechávat ordinovat od známých doktorů jen proto, aby měli dobrou náladu.
"Na to tu jsou zneužitelnější látky s výraznějším efektem, třeba alkohol, benzodiazepiny či různé stimulační přípravky," zapochyboval o zneužívání "léku na radost". Mimochodem, i ona radost, přehání-li se to s ní, má od psychiatrů svou diagnózu, která se také léčí. Jak podotkl profesor Höschl, říká se jí mánie.