Přitom je přesvědčen, že česká metropole nejvíce rozkvétala právě v dobách, kdy byla otevřená a kosmopolitní. Takový je tedy pohled prvního muže města. Ale co jeho občané, ztotožňují se s touto myšlenkou?
Stěží. Vždyť přáním mnohých z nich jsou ulice zaplněné policisty, tiché a klidné, lemované domy, v nichž bude možné spát nerušeně třeba po celý sobotní či nedělní den.
Mají stejný názor jako primátor například obyvatelé Malé Strany? Někteří z nich přece dávali před několika týdny najevo, jak je ruší Festival pouličního divadla. Ten festival, který oživil toto malebné místo více než cokoliv jiného a díky svěřencům Ctibora Turby ukázal, jak pražským uličkám chybí hravost, fantazie, humor, život.
A co lidé, kteří bydlí na Staroměstském náměstí a na dalších místech v centru? Chtějí kosmopolitní a pulsující město, které čas od času ruší ze spánku? Vždyť toto náměstí i jeho přilehlé uličky byly letos nejzajímavější, když se od brzkého rána zaplnily mnoha tisícovkami běžců. Žádný klid, ale pořádný hluk, amatérští i profesionální běžci, děti s rodiči, lomoz bubnů, nával cizinců. Tak musí vypadat Praha.
Její obyvatelé by se mohli alespoň částečně inspirovat Paříží, městem, jehož přepestré kavárničky mají takřka symbolicky nasměrováno sezení s výhledem do ulic. Hosté si povídají, dívají se kolem sebe. Nemálo parků je plných lidí, kteří korzují či posedávají na trávnících nebo mnoha lavičkách.
V Praze místo toho zástupci samosprávy přísně určují, zda může mít kavárna zahrádku, a pomalu by sklízeli i židle z chodníků.A parky? Škoda slov.
Mít pokud možno klid, to je heslo, které platí také v okolí proslulé kavárny U Zavěšenýho kafe. Čím si však udělal tento podnik jméno, v čem spočívá jeho kouzlo? Mimo jiné tím, že bylo možné sednout si před něj na schody a ponocovat při kytaře a levné láhvi vína. Něco takového je dnes kdekoliv v ulicích stěží možné.
Přednost má pořádek. Takový, jaký například předvedli v září policisté, kteří hned v několika auech přijeli rázně ukončit pět minut po desáté hudební večer v holešovickém pivovaru. Co tak hrozného se přihodilo? Jednoho nájemníka rušilo vystoupení harmonikáře.
Jistě tito i další policisté cítí podporu mnohých komunálních politiků, kteří vědí, že nejvíce bodů lze získat na bezpečnosti a perzekuci. Snaží se vytvořit atmosféru, jako by jejími největšími problémy byla prostitutka či žebrák postávající na ulici - ve skutečnosti jde přitom o naprosto okrajové problémy.
Odtud je už jenom kousek k potírání jakýchkoliv alternativních aktivit, nezávislých klubů či nekonformních způsobů žití.
"Praha je spící město, nežije dneškem, připadá mi jako Šípková Růženka," prohlásil nedávno jazzový kytarista Rudy Linka, rodilý Čech, nyní Newyorčan se švédským a americkým pasem.
Má pravdu, příliš mnoho Pražanů si přeje město s tichými ulicemi a opuštěnými náměstími. Chtějí spát nerušeně co nejdéle, aby mohli právě o takové Praze snít.
