Některé závěry tajné zprávy zveřejnil v neděli řecký list Ta Vina pod titulkem "Co nám Němci dluží".
Zpráva, která vznikla po pečlivém prozkoumání téměř 190 tisíc stran archivních dokumentů, dochází k jednoznačnému závěru: "Řecko nikdy nedostalo reparace – ani za půjčky, které bylo nuceno poskytnout Německu, ani za škody, které země utrpěla během druhé světové války," citoval ze zprávy Georgios Christidis, řecký zpravodaj německého týdeníku Der Spiegel.
Zpráva neobsahuje žádnou konkrétní sumu, ale maximální odhady se pohybují kolem 162 miliard eur (4,2 bilionu Kč), což by stačilo k umoření řeckého dluhu. Zprávu má k dispozici i řecká diplomacie a premiér Antonio Samaras. Zatím však nebylo rozhodnuto, zda bude kompletně zveřejněna. "Musí o tom rozhodnout sám premiér," cituje Der Spiegel jednoho z vysoce postavených řeckých politiků. Pokládá to však za nepravděpodobné. "Teď není správný čas začínat spor s Berlínem," dodává.
Řecké reparační požadavky vůči Německu nejsou nic nového. Už loni na podzim prohlásil náměstek řeckého ministra financí Christos Staikouras, že "problém není stále vyřešen a Řecko si vyhrazuje právo dovést ho k uspokojivému řešení". Připustil však, že to bude velmi obtížné. "Německé reparace jsou obzvlášť složitou právní záležitostí, kterou je třeba prostudovat a vyřešit v souladu s normami mezinárodního práva," dodal.
Miliardová půjčka Hitlerovi
V některých oblastech je vyjednávací pozice Řecka o něco lepší než pozice dalších zemí, které reparace od Německa nikdy v požadované míře nedostaly. Mezi ně patří i Česká republika. Řecko po své porážce mělo loutkovou vládu, která byla donucena dát třetí říši obrovský úvěr – v dnešní výši asi 80 miliard eur – který nebyl nikdy splacen.
Nacistická okupace si v Řecku vyžádala na 300 000 obětí, tedy téměř čtyři procenta obyvatelstva. Podle Pařížské dohody z prosince 1945 o reparacích, která však nebyla nikdy naplněna, byl řecký podíl na nárocích vůči Německu 4,35 procenta. Množství německého majetku, který byl v rámci reparací po válce na řeckém území zabaven, nebylo velké. Na základě dohody mezi Německem a Řeckem z roku 1960 bylo individuálním obětem nacistického teroru vyplaceno 115 milionů marek.
"Reparační nároky vůči Německu byly naplněny jen v několika málo zemích, buď v těch, kde válka způsobila malé škody, nebo v zemích, kde mohl být zabaven rozsáhlý německý majetek," říká k tomu jeden středoevropský diplomat. "I v případě Řecka Německo ví, že reparační nároky naplněny nebyly, ale argumentuje tím, že v rámci evropských fondů jako největší čistý plátce už do Řecka poslalo mnohem víc peněz. Což má samozřejmě svoji logiku," dodává.
Reparační nároky mohou vůči Německu teoreticky vznést i další vítězné státy, největší nepoměr válečných škod a reparací získaných zabavením německého majetku je v zemích bývalé Jugoslávie, Itálii, ale například i v Polsku. Tam pravice před několika lety otevřela otázku reparací za zničenou Varšavu.
