Úřady dokázaly vyhostit jen 26 114 odmítnutých žadatelů o azyl, které převezly do vlasti letecky. Zbylí migranti určení k repatriaci kladli odpor, nebyli k nalezení nebo uváděli, že jsou nemocní.
Aktivní či pasivní odpor migrantů znemožnil zhruba 3220 deportací. Ve více než 7000 případech překazily vyhoštění domovské země. S německou policií se dohodly na termínu repatriace, v den letu ale souhlas s ní odřekly. Svůj obrat zdůvodňovaly chybějícími doklady deportovaných nebo jejich nemocemi.
Vyhošťování migrantů s vážnými zdravotními problémy nepřipouští dohoda, kterou má Německo s Afghánistánem. Letos v lednu proto ztroskotala deportace třiadvacetiletého Mortazy D., který se v Německu dopustil řady trestných činů a s repatriací souhlasil.
Státy, které loni bránily vyhošťování migrantů, Spiegel nejmenoval. Většina běženců v Německu ale pochází ze Sýrie, Iráku, Afghánistánu či Íránu. Další mají původ v Africe, například v Maroku, Eritrei, Nigérii, Etiopii či Ghaně.
Německý ministr vnitra Horst Seehofer označil nízkou úspěšnost deportací za nepřijatelnou. Dodal, že o věci již hovořil s kancléřkou Angelou Merkelovou. Ta dříve k migraci zastávala méně přísný postoj než Seehofer, jenž nyní volá po dalším zpřísnění zákonů.
Podle Spiegelu už ale padl pod stůl jeden ze Seehoferových plánů. Totiž nápad zadržovat až deset dní i bez soudního příkazu migranty, které brzy čeká vyhoštění. Právníci ministerstva vnitra prý upozornili, že toto opatření by mohlo být protiústavní.
Německo z rozhodnutí Merkelové vpustilo na své území v roce 2015 přes milion běženců hlavně z konflikty rozdíraného Blízkého východu. Krok, který Seehofer kritizuje, kancléřka hájí. Podle ní šlo o humanitárními ohledy motivovanou reakci na výjimečnou situaci, která se nesmí opakovat.
