„Na straně do zahrady máme nová a krásná okna. Rádi bychom je měli také na přední části budovy,“ popisuje Birgit Krollová, ředitelka mateřské školy Sonnenstrahl, kterou každý den navštěvuje asi padesát dětí. Nic nenasvědčuje tomu, že místnosti plné hraček sloužily před více než sedmdesáti lety nacistům, kteří v nich násilím drželi dělníky poslané na nucenou práci.
Původní okna z druhé strany bývalého nacistického baráku však musí zůstat, protože se na ně vztahuje památková ochrana. Potíže měla školka podle Krollové také s renovací střechy či tepelnou izolací. Ačkoli se vyučující soustředí především na práci s dětmi, historii budovy si uvědomují. „Když jste tady ráno sami, máte zvláštní pocit,“ popisuje Krollová.
Mateřská škola Sonnenstrahl je součástí komplexu třinácti budov, které nacisté vystavěli v berlínské čtvrti Schöneweide v roce 1943 jako pracovní tábor. Podle stanice Deutsche Welle jde o jeden ze tří tisíc ubytovacích prostor pro nucené dělníky, které nacisté v Berlíně vybudovali. Tento se však zachoval jako jediný, protože je postaven z kamene místo obvyklého dřeva.
Budovy jsou tak jednou z posledních památek připomínajících osud téměř půl milionu nucených pracovníků, které nacisté v Berlíně vykořisťovali. Ačkoli celkem nacisté přivlekli do Německa na nucené práce asi třináct milionů lidí, podle historiků jsou stále zapomenutou skupinou obětí druhé světové války.
„Nucené práce byly evidentní zločin. Většina těchto dělníků byla přidělena do továren, dílen, na hřbitovy nebo do soukromých domácností. Všude je zneužívali a civilní obyvatelstvo si nutně uvědomovalo jejich existenci,“ popisuje Christine Glauningová, ředitelka Národního dokumentačního centra pro nucenou práci, které sídlí v šesti budovách tohoto komplexu.
Einladung: Italienische Militärinternierte in Berlin. Vor 75 Jahren verhaftete die Wehrmacht die italienischen Soldaten | Donnerstag, 30. August, 19 Uhr - https://mailchi.mp/…/italienische-militaerinternierte-in-be…
Polovina baráků, které nyní využívá dokumentační centrum, sloužila za časů NDR jako očkovací institut. Ostatní budovy jsou v soukromých rukou a kromě školky tu najdete fyzioterapeutické centrum, saunu, prodejnu automobilů nebo bowlingovou hernu. Fakt, že lidé tato místa navštěvují navzdory tomu, že byla za války místem utrpení, je podle Glauningové přinejmenším zvláštní.
Mauthausen uzavřel schody smrti, vedle nich chce postavit výtah |
V Německu se vede diskuse, co je možné na historicky důležitých místech zřídit či vystavět. Kontroverzi nedávno vyvolal například investor, který chtěl hned vedle koncentračního tábora Buchenwald postavit muzeum klobás. Od svých plánů však musel kvůli nelibosti veřejnosti ustoupit.
Debatu vzbudilo před dvěma lety také chování některých turistů, kteří se v Berlíně fotografovali s památníkem holokaustu. Izraelský umělec Shahak Shapira tehdy vytvořil projekt s názvem Yolokaust, kterým upozornil na neuctivý přístup lidí k tomuto místu.
Také snaha ředitelky školky Krollové o pomalování fasády bývalého baráku se setkala s odporem. „Památkáři nám to nedovolili. Nemůžeme s tím nic dělat,“ popisuje Krollová, která chtěla na budovu umístit pestrobarevné malby.
"Esto puede y debe hacerse", viene a decir el autor de Yolokaust. https://t.co/fm4VOdJDoI
Ačkoli podle historičky Glauningové nejsou nutně všechny nápady na nové využití pamětních míst špatné, ostře se vymezuje proti přetvoření bývalých baráků v koncentračních táborech na útočiště pro uprchlíky. „Myslím, že je to špatně,“ říká. Po skončení druhé světové války byli totiž němečtí uprchlíci nebo váleční zajatci ubytování částečně v bývalých koncentračních táborech.
Podle historiků jsou současní nájemníci bývalých nacistických baráků více podráždění skutečností, že podléhají památkové ochraně, než jejich historií. „Památníky by měly lidi dráždit. Vzpomínky přicházejí ve chvíli, kdy jdou obtížné aspekty historie proti přítomnosti,“ uzavírá Glauningová.
