V pondělí odpoledne zasedl výbor městské rady v Kolíně nad Rýnem k běžné schůzi. Řešil návrh na odvodnění ulice, zavedení dalších ekologických zón a rehabilitaci několika čarodějnic.
Čtete správně. Jde o všechny čarodějnice v minulosti upálené či zavražděné v německém Kolíně. Především však o jednu. O Katharinu Henotovou. V Kolíně je po ní pojmenovaná ulice i základní škola.
Socha, která ji znázorňuje, je umístěna na budově radniční věže. Jako ženu v plamenech ji ztvárnila jedna z jejích potomkyň, Marianne Lüdickeová. A o to právě jde. Z prapraprapředků těchto lidí nikdo nesňal obvinění, za něž byli odsouzeni k smrti.
Kněze inspirovali studenti
"Zástupci města mohou odhlasovat sociálně-etickou rehabilitaci nevinných občanek a občanů, kteří byli v rámci takzvaných čarodějnických procesů pronásledováni a popraveni, aby jim tak navrátili jejich čest," napsal ve svém návrhu pro městské radní Hartmut Hegeler.
"Jde především o osud Kathariny Henotové, která byla 19. května roku 1627 v Kolíně jako údajná čarodějnice popravena." Hartmut Hegeler je evangelický kněz a učitel náboženství, který se dlouhodobě zabývá čarodějnickými procesy.
"Na začátku mě toto téma nezajímalo, ale skupina studentek na tomto tématu trvala," popsal listu Welt, proč se angažuje v rehabilitaci činů starých 400 let. Byli to právě jeho studenti, kteří se jej zeptali, jestli někdo někdy tyto rozsudky odvolal. Odpověď byla ne. Přestože by si to Katharina Henotová podle něj jistě přála, protože jí bylo dobré jméno vším.
Výbor na pondělním zasedání čarodějnické procesy odsoudil. Celou městskou radu vyzval, aby se jasně distancovala od bezpráví při pronásledování čarodějnic v dávných dobách. Členové výboru zaujali postoj, že město Kolín nad Rýnem už pro rehabilitaci žen obviněných z čarodějnictví udělalo hodně, ale ještě ne všechno. Výbor také vyzval kolínské arcibiskupství, aby se distancovalo od napáchaného bezpráví.
"Jsem šťastný, jsem skutečně rád," řekl po jednání Hegeler agentuře DPA. Dodal, že mu nejde o právní rehabilitaci, ale o "sociálně-etické" uznání. "Je naší morální povinností, abychom se zajímali o osudy lidí, kteří byli jako nevinní pronásledováni," uvedl.
Mučena, mrzačena, udušena
Katharině Henotové bylo 47 nebo možná 57 let (historikové si nejsou jisti dobou jejího narození), když byla zatčena. Příkaz vydala paradoxně městská rada města Kolína. Podle jedné jeptišky mohla Katharina, bohatá vdova, která vedla poštovní stanici, za onemocnění a smrt obyvatel města.
"Vyšetřovatelé" ženu týdny mučili a mrzačili. Byla jí odepřena i v té době obvyklá obhajoba. Snažila se hájit sama a svůj poslední obhajovací dopis musela podle listu Welt psát levou rukou. Pravou měla zmrzačenou. Ani přes mučení se nepřiznala. Přesto byla za hradbami města uškrcena a upálena.
