Zpět k přítomnosti: začátkem každého měsíce se dozvídáme, že nezaměstnanost stoupla.
Vláda krčí rameny, jako by se jí věc netýkala. Jako by šlo o živelní pohromu v subsaharské Africe, k jejímuž zmírnění můžeme přispět několika dekami.
Jestli to tak půjde dál, čísla mohou být za pár let skutečně hrozivá. Je tu několik pozoruhodných faktů, které by mohly kabinet inspirovat:
Firmy odvádějí za každého zaměstnance na daních polovinu mzdy. To možná není nejvhodnější motivace k tomu, aby se snažily zaměstnat co nejvíce lidí.
Čtyřiadvacet tisíc drobných podnikatelů letos zavřelo svou živnost. Vyplatí se jim spíš pobírat sociální dávky. Pokud člověk není zrovna ministrem práce a sociálních věcí, asi by se pozastavil nad tím, zda stát takto opravdu přispívá k vytváření pracovních míst.
Pokud jste kdy něco stavěli, víte, že mezi stavebními dělníky čeština zdaleka nepřevažuje.
Opravdu by si nikdo z Mostecka nechtěl vydělat dvacet tisíc na pražské stavbě? Opravdu jsou dělníci ze Lvova o tolik lepší? Není to nějaká chyba? - Není chyba i v tom, že textilky hledají zoufale dělnice v Polsku?
Že dokonce v dobře placené automobilce je nouze o solidní zaměstnance? Nemíjí se tady tragicky nabídka a poptávka a neměla by vláda připravit podmínky pro nápravu? Vladimír Špidla si možná takové otázky klade, ale jedině vskrytu.
Jeho ministr Škromach zatím říká: "Nelze čekat na to, co udělá vláda. Podmínky a finance jsou, důležité je, jak se k tomu postaví reprezentace v jednotlivých krajích." Je to zoufalé, ale v jednom se nemýlí: nelze čekat na to, co udělá vláda.
Ta umí proti nezaměstnanosti udělat jedinou věc: vyplácet sociální dávky vybrané od těch, kdo mají ještě to štěstí a pracují.
