Rozhodnutí o odebrání pře Ceplovi vyplývá z usnesení Vrchního soudu v Praze. Ten nařídil, aby soud vedl někdo jiný než Cepl. Usnesení na svých webových stránkách zveřejnila advokátní kancelář Toman, Devátý & partneři.
Cepl prý ve své argumentaci chyboval a spekuloval. "Například bez odůvodnění konstatoval, že některým částem svědectví ostravské krajské zástupkyně Zlatuše Andělové věří, jiným ne. Její výpověď však nehodnotil v souvislosti s ostatními důkazy," odůvodnil rozhodnutí vrchní soud.
Cepl odmítl rozhodnutí vrchního soudu komentovat. Benešová se nechala slyšet, že odebrání případu Ceplovi vnímá jako protiústavní a připravuje ústavní stížnost.
Ceplovo netradiční pojetí soudu
Celý spor o "justiční mafii" začal v prosinci 2007, když Marie Benešová označila některé ze špiček české justice, včetně nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké, za mafii kvůli tomu, že údajně zasahovaly do vyšetřování kauzy bývalého vicepremiéra Jiřího Čunka.
Čelila za to jejich žalobě a soudcem byl právě Vojtěch Cepl mladší. Benešové dal za pravdu, že se nemusí za výrok o justiční mafii omlouvat. Místo suchopárných paragrafů přitom mluvil civilně a srozumitelně i pro běžné smrtelníky, kteří mohli jednání sledovat v televizi. - o Ceplově rozhodnutí čtěte zde
"Není důvod na jeho hlavu snášet hromy a blesky," řekl například na adresu náměstka pražského vrchního žalobce Libora Grygárka, který se nechtěl zabývat kauzou Jiřího Čunka.
S tvrzením špiček justice, že se s ostravskou státní zástupkyní Zlatuší Andělovou stýkaly jen přátelsky, se zase vypořádal poukázáním na to, že se mohly těžko stýkat přátelsky, když jejich vztahy očividně přátelské nejsou.
Zlatuše Andělová přitom setkání popsala soudu tak, že náměstek Pavel Kučera na ni tlačil se slovy, že "nezávislost justice musí ustoupit politickým zájmům", a žádal, aby protahovala řízení kauzy bývalého vicepremiéra Jiřího Čunka.
CO VRCHNÍMU SOUDU VADILO NA CEPLOVI1) Nerespektoval žalobou vymezený skutek a dokazování zaměřil i na skutečnosti, které se sporem nesouvisely. Podle občanského soudního řádu však skutečnosti ve sporném řízení určuje pouze žalobce. 2) Prováděl důkazy, které nebyly řádně navrženy účastníky řízení při prvním jednání v případu 17. března 2008. 3) Některé své závěry nepodložil důkazy, ale považoval je za zjevné pravdy. Šlo například o odpovědnost Vesecké za odvolání olomouckého vrchního státního zástupce Ivo Ištvana a jeho náměstka Igora Stříže z funkcí. 4) Špatně hodnotil některé důkazy. Například bez odůvodnění konstatoval, že některým částem svědectví ostravské krajské zástupkyně Zlatuše Andělové věří, jiným ne. Její výpověď však nehodnotil v souvislosti s ostatními důkazy. 5) Sám hodnotil rozhodnutí státních zastupitelství, ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila a Nejvyššího soudu, přestože z nich měl vycházet. 6) Nepovolil žalobcům jejich výslech s tím, že ho navrhli opožděně. Podle vrchního soudu však tento důkaz navrhli jako reakci na výpověď Andělové, Ištvana a Stříže, na což měli právo. 7) Například okolnosti kauzy katarského prince Hámida bin Abdal Sáního označil za prokázané a všeobecně známé, což je podle vrchního soudu hrubé porušení principů dokazování. Za takzvané notoriety se totiž podle něj považují pouze zcela obecně známé skutečnosti, jako například, že tráva je zelená. 8) Dostatečně nevysvětlil, zda bral výroky Benešové ohledně justiční mafie a ovlivňování kauz jako skutkové, nebo hodnotící. Podle vrchního soudu je však takovéto rozhodnutí nezbytné, protože u skutkových tvrzení lze posuzovat, zda byla pravdivá, ale u hodnotících ne. 9) Neměl dostatek důvodů k zamítnutí žalob jednotlivých účastníků, protože neuvedl, jak se vzájemně při ovlivňování případů koordinovali. Nesdělil ani, jakých intervencí se jednotliví účastníci, například Vesecká, dopustili. 10) Nesprávně odůvodnil rozhodnutí o nákladech řízení. Zdroj: ČTK |
