Soudkyně Radomíra Veselá: Nechám si vypracovat další znalecký posudek, aby rozhodl, který z už vypracovaných posudků je správný.
V září třiadevadesátého někdo umučil čtyřletou holčičku. Umírala trýznivěji než oběti v koncentračních táborech. Obviněn byl její otčím pan Martin Ježek. Po osmi letech soudy jeho vinu neprokázaly ani nevyvrátily, neobvinily nikoho jiného. Nyní soudce Ladislav Gross proces zastavil - vleče se příliš dlouho. A každý obžalovaný má právo na přiměřenou délku soudu.
Případ "mučených vězňů" i případ "umučeného dítěte" pravděpodobně probíhají legálně. Nikdo přece zúčastněné soudce neodvolal ani nepotrestal. Každý, kdo má kapku rozumu a smyslu pro spravedlnost, však musí křičet: Tady se děje strašné bezpráví!
K čemu je justice, která není schopna zjednat spravedlnost? Jestliže se mu někdo může s úspěchem pět let vyhýbat, k čemu je soud? A k čemu je soud, který nedokáže za osm let rozhodnout o vině nebo nevině člověka podezřelého z nejsurovější vraždy?
Česká justice je nemocná přinejmenším jako Alois Grebeníček. Jako alibi si nechává vystavovat znalecké posudky. Případů je moc a soudců málo... Nemáme patřičné vybavení... Dosud neproběhla reforma... Tyto výmluvy jí už dvanáct let procházejí.
Toto není útok na čest jednotlivých soudů. Případy pánů Grebeníčka a Ježka však nejsou výjimečné. Letité průtahy některých procesů, směšná (ale k zúčastněným krutá) odročení kvůli maličkostem jsou pravidlem. Ti, kdož se soudí jen o své peníze, rezignovaně mávnou rukou nad tím, jak se jim podvodníci smějí. Ale co ti, kdo se soudí o život?
Jsou pouze dvě možnosti: buď je naše právo aspoň částečně nespravedlivé, nebo jsou mnozí soudci líní a neschopní. Žádná třetí možnost není. Ale ani s první, ani s druhou nemůže slušná společnost žít. Kdyby v nemocnicích houfně umírali lidé po operaci slepého střeva a lékaři se vymlouvali na nedostatek nástrojů, nesmířili bychom se s tím. U soudů, obrazně vzato, se to děje. Reforma justice je prvním úkolem pro nový parlament a novou vládu.
