Plukovník Jurij Budanov je usvědčený násilník a vrah. V prosinci byl propuštěn z vězení, kde si odpykal polovinu trestu za znásilnění a vraždu osmnáctileté Čečenky Elsy Kungajevové.
Světlana Bachminová byla právničkou ropné společnosti Jukos, kterou dříve řídil Michail Chodorkovskij. V roce 2004 byla zatčena a v roce 2006 odsouzena k šesti a půl letům vězení za zpronevěru a daňové podvody.
Stejně jako Budanov, požádala v roce 2008 o předčasné propuštění z vězení. Její žádost byla zamítnuta - stejně jako byla v roce 2006 zamítnuta její prosba o pozastavení výkonu trestu do doby, než dva její malí synové dosáhnou věku čtrnácti let, na což měla podle ruských zákonů právo.
dává to smysl?Ruské úřady působí dojmem, jako by se nemohly rozhodnout: buďto bývalí šéfové Jukosu neplatili daně, anebo zpronevěřili peníze. Odkdy se však platí daně ze zpronevěřených prostředků? |
Vasilij Alexanjan byl výkonným viceprezidentem Jukosu a jako právník hájil Chodorkovského a jeho partnera Platona Lebeděva poté, co byli v roce 2003 zatčeni. Později byl vyloučen z advokátní komory a v dubnu 2006 ho zatkla policie. V té době už byl Alexanjan v kritickém stavu kvůli nemoci AIDS, jejíž léčba mu byla odepřena. V prosinci 2008 schválil moskevský městský soud jeho propuštění na kauci 50 milionů rublů (v té době asi 1 775 000 amerických dolarů).
A konečně si vezměme Chodorkovského a Lebeděva samotné. V roce 2003 byli zatčeni za daňové podvody a v roce 2005 odsouzeni k osmi letům vězení. Trest si odpykávají v Čitě u hranic s Čínou, ačkoliv ruské zákony předepisují, že v případě zločinů, z nichž byli usvědčeni, mají odsouzení právo být vězněni v blízkosti svého bydliště, v tomto případě Moskvy.
Dokonalé vystřížlivění
Když byl Dmitrij Medveděv zvolen před rokem a pár měsíci ruským prezidentem, slíbil, že se vypořádá s "právním nihilismem" v Rusku. Ačkoliv byl blízkým důvěrníkem Vladimira Putina a do prezidentského úřadu mohl pravděpodobně nastoupit výlučně z tohoto důvodu, mnozí lidé se odvažovali doufat, že zastaví pomstu proti Chodorkovskému a všem, kdo k němu měli blízko. Úplné vystřízlivění přišlo pouhý rok po Medveděvově zvolení, kdy byla proti Chodorkovskému s Lebeděvem vznesena nová obžaloba, tentokrát za miliardovou zpronevěru a praní peněz. Jeden cynický pozorovatel během předběžného slyšení poznamenal, že ruské úřady působí dojmem, jako by se nemohly rozhodnout: buďto bývalí šéfové Jukosu neplatili daně, anebo zpronevěřili peníze. Odkdy se však platí daně ze zpronevěřených prostředků?
Soudní síň, kde se nový proces s Chodorkovským a Lebeděvem koná, je o něco větší než prostorná učebna. A je plná těžce ozbrojených strážců. Navzdory tomu musí oba obžalovaní sedět v úzké kleci, jejíž prosklené čelo má jen dva otvory, skrz něž s nimi mohou komunikovat advokáti. Každý den jsou obžalovaní přiváděni do soudní síně v poutech jako nebezpeční zločinci. Člověk se neubrání srovnání s Budanovem, násilníkem a vrahem, který se dnes může svobodně pohybovat po Rusku.
Soudce bez odůvodnění odmítl žádost obhajoby o odstranění klece a nahrazení jednoho z prokurátorů, který již během prvního procesu působil jako zástupce obžaloby. Cíl úřadů se tedy zdá jasný: posadit Chodorkovského a Lebeděva do vězení na mnohem delší dobu - v případě usvědčení na více než dvacet let. Jen málokdo pochybuje, že usvědčeni budou.
Nový proces je však zároveň zkouškou Medveděvova prezidentského působení. Zatím prezident neučinil nic, čím by se postavil právnímu nihilismu, proti kterému se sám vyslovil. Možná to učiní v průběhu tohoto procesu, který připomíná osobní mstu ještě více než proces první.
Žádný svatoušek, ale...
Chodorkovskij samozřejmě není žádný svatoušek. Stejně jako mnoho dalších lidí v Rusku, kteří si dnes smějí pokojně užívat bohatství (případně bědují nad jeho ztrátou kvůli finanční krizi), vydělal peníze veskrze obskurními způsoby v prvních postsovětských letech.
umlčet nadobroAmbice zavést v zemi vskutku dalekosáhlé sociální a politické reformy nakonec zpečetila Chodorkovského pád a vysloužila mu i nový proces, který je zjevně veden s cílem nadobro ho umlčet. |
Místo aby však nakupoval vily, jachty či fotbalové kluby v zahraničí, investoval svůj majetek v Rusku. Samozřejmě si přitom pěchoval hlavně vlastní kapsy - a ani jeho společenské a politické aktivity rozhodně nebyly zcela altruistické. Veřejného nepřítele číslo jedna z něj však v Putinových očích udělala až jeho touha posunout Rusko politickým směrem, který pokládal za pozitivní a žádoucí. A právě ambice zavést v zemi vskutku dalekosáhlé sociální a politické reformy nakonec zpečetila jeho pád a vysloužila mu i nový proces, který je zjevně veden s cílem nadobro ho umlčet.
Medveděvovo prezidentské působení bude zákonitě poměřováno tímto případem. Bude prezident snášet a schvalovat osobní averze svého premiéra, anebo je ochoten skoncovat s hanebnou parodií na soudní proces, která je od počátku až do konce manipulací a zneužíváním moci? Druhému scénáři zatím nic nenasvědčuje, ale Rusko bylo odjakživa zemí, kde naděje umírá poslední.
© Project Syndicate, 2009.
o autorceSusanne Schollová je novinářka, šéfka moskevské redakce ORF (rakouské veřejnoprávní televize). Její nejnovější kniha nese název Töchter des Krieges: überleben in Tschetschenien (Dcery války: Jak přežít v Čečensku). |
