Nestoudnost, s níž se tito taxikáři za práva zlodějů berou, je zarážející. Jako by už nebylo hanba krást. Za blokádu ulic by je měla policie ihned zatknout a předat soudu. Ostatní požadavky jsou výsměchem všemu smyslu pro spravedlnost. Krádežím v duchu doby říká: krize v taxislužbě. Ale jde jen o zlodějny.
V jednom smyslu je však tato vzpoura taxipodsvětí zajímavá: může nás poučit o tom, co vlastně je svoboda, spravedlnost, jak to vzniká, jak se to udržuje v chodu, jak se to zlepšuje. Pražský magistrát už několik týdnů konečně dělá to, co dávno měl: bojuje s lupičským gangem taxikářů. Bojuje úspěšně. Ten boj se odehrává proto, že někteří úřední lidé jej konečně vzali, byť pod vlivem médií, za svůj.
Legislativa je náhle dostatečná. Ničit padouchy, ať jsou sebevíc organizovaní, je možné. Svoboda a spravedlnost nevzniká písemně. Vzniká praktickou činností lidí. Obvyklá česká cesta je: stížnosti na zákony, nedostatek paragrafů, výmluvy a všeobecné nářky. Pražský magistrát předvádí lepší cestu: Nefňukej, konej. Chyť je, jde to.
Tou cestou měl jít i primátor. Ví o ničemnostech, proč vzdává dobrý post primátora, kde může výhodněji stát v čele boje proti nim? Proč ten boj neorganizuje, proč neburácí, nehřímá z radnice? Protože jde českou cestou: nejasné náznaky a obviňování lidí z instituce, kterou sám vedl, místo tvrdého boje s ničemy
Svoboda a spravedlnost nerodí se z úradku nahoře ani cviky politických řečníků, nýbrž z každodenního všedního života. Fňukat, povšechně si stěžovat není nic, chytit vlastnoručně darebáka je vše. Solženicyn dal pro totalitní život dobrou radu: nedej, aby zlo působilo skrze tebe.
Ve svobodné zemi máš větší území: nedej, aby zlo působilo v tvém dohledu. Tak vlastníma rukama rozšíříš prostor spravedlnosti a svobody. Pražskému magistrátu měli bychom v boji proti mocné mafii dát veškerou podporu. Taxizločin může mu ještě pěkně zatopit.
