Je tomu už téměř dvacet let, co se „Blízkovýchodní kvartet“ – tvořený OSN, Spojenými státy, Evropskou unií a Ruskem – dohodl, že Palestinská samospráva a izraelská vláda by měly zajistit mír tím, že budou koexistovat jako dva samostatné státy. A přestože i americký prezident Barack Obama označil rozhodnutí kvartetu za základní princip, jímž se v otázce izraelsko-palestinského konfliktu řídí jeho diplomatické kroky, zůstává situace stejně neutěšená jako kdykoliv dříve, neboť ďábel se skrývá v detailech.
Obama přiznal svoji bezmoc
Palestinci chtějí nezávislý stát, ale pod podmínkou, že si zajistí Jeruzalém jako své hlavní město a že Izrael přestane rozšiřovat osady na území, které okupuje od šestidenní války v roce 1967. Izrael však nikdy ani neuvažoval o tom, že by Jeruzalém podstoupil Palestině. Mnozí lidé doufají, že na základě tlaku na reformu městských hranic Izrael začne o tomto řešení přemýšlet.
Palestinka pláče při projevu předsedy palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse v OSN (23. září 2011)
Otázka osad se však bude řešit ještě obtížněji. I pod tlakem mezinárodního společenství a pod tlakem USA, který je nejsilnější, totiž Izrael důsledně odmítá zpomalit rozšiřování svých osad na západním břehu Jordánu.
Je tragické, že silný odpor Izraele a židovské diaspory dovedl Obamu k otevřenému přiznání své bezmocnosti v tomto konfliktu a tím i k ukončení amerického politického tlaku na Izrael. V důsledku toho může malá skupina proizraelských kongresmanů beztrestně vyhrožovat a vyvíjet nátlak na ty země, které by pravděpodobně hlasovaly pro uznání palestinského státu.
Izraelští představitelé každopádně nemají v tuto chvíli zájem o realistický mír. Místo toho si zřejmě přejí řešení připomínající Irsko v devatenáctém století – ve století poznamenaném oběťmi na obou stranách. Izrael v podstatě požaduje zmizení palestinské identity.
Zbytek světa by neměl tuto snahu tolerovat, i když ji tolerují USA. Každá země ví, že je složité a nákladné pouštět se do otevřeného střetu s Amerikou. Když se však Spojené státy kvůli své křehké vnitřní politice nechovají jako globální vůdce, nemusí jiné země jejího příkladu následovat.
Hamás se Izraelcům v podstatě hodí
Abbas dobře chápe, jak je jeho strategie riskantní: ze strany Izraele přijde brutální odplata. Vytrvalost, s jakou se chopil této poslední šance na mír, mu však očividně získává stále větší popularitu doma a stále větší respekt v zahraničí.
Hamás, soupeř Palestinské samosprávy v Gaze, se bezpochyby pokusí Abbásovo úsilí překazit. Organizace jako Hamás, která podporuje trvalou válku – a s níž Izrael pět let dojednával propuštění jednoho uneseného izraelského vojáka Gilada Šalita výměnou za propuštění více než tisíce palestinských vězňů –, představuje přesně ten typ nepřítele, který Izrael potřebuje, aby mohl ospravedlnit svůj nesmlouvavý postoj.
Členové ozbrojeného křídla Hamasu čekají na vězně, kteří strávili léta v izraelských věznicích (18. října 2011)
Nejvyšší izraelští představitelé dlouho lobbovali u svých přívrženců, jako jsem já, který už od holocaustu obhajuje právo židovského národa na bezpečnost a státnost. Izraelská taktika ve vztahu k Palestině je však nezodpovědná. Izraelci posílili Hamás, tohoto nepřátelského odpůrce míru, dohnali USA k hlasování proti palestinskému státu, jehož vznik jinak tato země hájí, a přímo odmítli akceptovat jakékoliv podmínky, které by mohly konflikt vyřešit.
Žádná civilizovaná země nemůže takové chování připustit. Palestině musí být přidělen právní status, aby její obyvatelé měli přinejmenším přístup k mezinárodnímu soudu – u vědomí toho, že k pomoci a k obraně tohoto mladého státu je zapotřebí mezinárodní podpora.
Američané ztratili morální právo stavět se při řešení izraelsko-palestinského konfliktu do čela. Je načase, aby do boje vstoupila Evropa.
Palestinci s vlajkami hnutí Hamas očekávají u Ramaláhu příjezd propuštěných vězňů (18. října 2011)
Michel Rocard je bývalý premiér Francie a bývalý lídr Socialistické strany.
Copyright: Project Syndicate, 2011. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
Na podcast tohoto komentáře v angličtině vás navede následující odkaz:
http://traffic.libsyn.com/projectsyndicate/rocard36.mp3. Titulek a mezititulky jsou redakce.
