Vaši bodyguardi říkali, že se jim stalo při nedávné cestě do Francie, že byl osobní strážce zadržen, protože měl zbraň, ale její nošení nebylo schválené francouzskou stranou.
Pravda je, že ve Francii k té události došlo. Nemíním to popírat, je to asi měsíc. My jsme o to povolení zažádali. Francie, která teď předsedá Evropské unii, má pocit, že tam je ohrožení chráněných osob vyšší, a proto tam více dbají na předpisy. Naši žádost o propuštění zbraně zřejmě někdo odložil a ochránce tam jel v dobré víře. Jel tam jako bezpečnostní doprovod paní Pavly Topolánkové. Byl francouzskou stranou zadržen a musel to vysvětlit. Než se vše vysvětlilo, jistý čas si to vyžádalo. - čtěte Topolánková má ochranku a vládní auto, nemá na ně nárok
Chci ale říci, že naši policisté mají na starosti ochranu politiků a bylo by dobré, kdyby mohli nosit třeba na základě povolení EU po celé Evropské unii zbraň a nemuseli jsme o povolení žádat před každou cestou. Byli bychom rádi, kdyby to šlo nějak legislativně ošetřit.
Pro bodyguarda to asi musí být velké dilema - zajistit bezpečnost chráněné osoby a zároveň jí nezasahovat do soukromí? Říká se, že prezident Václav Havel své ochrance občas utíkal.
Nejprve k tomu, jestli pan Václav Havel utíkal ochrance. To je jedna z takových moderních českých bájí, která není tak úplně pravdivá. Já u Václava Havla pracoval deset let a on nám neutíkal. Také vás ujišťuji, že jsme do nikoho z občanů kolem prezidenta nestrkali, nikoho jsme nenapadali, nikoho jsme verbálně neobtěžovali. Někdy jsme museli lidi upozornit, že program prezidenta pokračuje a že Havel nemůže podepisovat knížky další dvě hodiny. - čtěte Prezident nemůže jezdit bez majáčku, řekl Grulich
Ale myslím, že jsme s lidmi vždycky vycházeli dobře. K té ochraně patří určitá míra profesionality a vkusu. Ta by vám měla zabránit, abyste vrážel do babiček, které chtěly panu prezidentovi potřást rukou. Mnohokrát jsem tyto babičky naopak přivedl k panu prezidentovi, aby ho mohly pozdravit. Prezidentovým obdivovatelům to někdy stačí. Mají pocit, že se jim dostalo nějaké zvláštní cti.
Ale pana Havla by někdy umačkali láskou a tohle nemůžete dopustit. Ale rozhodně si nemyslím, že nám Václav Havel nějak utíkal. On naše pravidla respektoval, i když ke každým pravidlům lze mít výhrady. Tady by bylo asi dobré, kdyby existovalo něco jako písemný závazek při nástupu do funkce, že chráněná osoba přistupuje na stanovená pravidla, která zavazují obě dvě strany - ji i ochránce.
OCHRANA NENÍ PŘÍJEMNÁ, JE TO DAŇ ZA FUNKCI
Politik by měl podepsat dokument, že se nechává chránit?
Ano. Mluvím o papíru, kde by stvrdil podpisem, že strpí všechny věci, které souvisejí s jeho ochranou. V Americe se bez toho prezidentem nestanete, když to nepodepíšete. Ochrana není někdy příjemnou věcí ani pro samotné chráněné lidi, ale je to daň za jejich vysokou funkci.
Co je na tom nejnepříjemnější? Že nemohou nikam nikdy sami?
To není tak docela pravda, že s nimi pořád trávíme čas. Ochrana se dát přerušit na dobu nezbytně nutnou. To nám zákon dovoluje. Když někdo půjde do kostela křtít dítě, nestojí policista vedle kněze.
Jak je to s dovolenými?
Ještě jednou. Zákon umožňuje přerušení ochrany. Jestli si myslíte, že sedíme s předsedou Senátu pod stromečkem o Vánocích, není tomu tak.
Pokud by chtěl někdo ohrozit chráněnou osobu, tak si tedy může vybrat podobnou situaci?
To, že nesedíme pod stromečkem, ještě neznamená, že se nevyskytujeme v okolí domu chráněného člověka.
Mění se mi život, když budu sousedem pana XY na patře a přes noc se z něj stane premiér?
Zaznamenáte, že u vašeho domu parkují auta, která tam předtím neparkovala. Budou se tam vyskytovat lidé, které jste neznal a kteří se vám představovat nebudou, ale nebudou vás ani nijak obtěžovat. Nás ani nenapadne a ani nám to zákon neumožňuje, abychom se o vás starali. Rozhodně souseda Pokorného nebudeme lustrovat. Je spousta chráněných lidí, kteří žijí v původním bydlišti. Není to jako ve Velké Británii, v níž se nikdo nedostane do ulice Downing Street, kde bydlí premiér, bez propustky. Zvolili jsme civilnější a řekl bych, že i češtější pojetí. Nájemníci mít obavy nemusí. Dokladoval bych to třeba na předsedovi Senátu, který bydlí v Liberci v paneláku a ostatním nájemníkům nijak život nekomplikujeme.
Nestane se, že by tam kamarád nájemníka, kterého bodyguard nezná, musel ukazovat před domem občanku?
Ne. Jsou jiné způsoby, jak dosáhnout bezpečnosti. Asi by to nebylo možná někdy na škodu, ale naše služba nikoho o doklady nežádá. Já nevylučuji, že jsou další organizace, od kterých bychom třeba dostali poznatky, že se v domě vyskytl někdo nebezpečný. My chceme vědět, kdyby hořelo, kterým únikovým východem se dostaneme z domu ven. Chceme vědět, kde je nejbližší policejní služebna, kde je nejbližší nemocnice a pohotovostní lékař.
Jediná výjimka je Kramářova vila...
Jenže tam nikdo nebydlí. Poslední, kdo tam bydlel, byl pan Špidla. Ten nepocházel z Prahy. Pro něj byla Kramářova vila vítaným azylem. Třeba ministr vnitra František Bublan se vracel, jakmile mu to program dovoloval, do domku ve Veverské Bítýšce. Tam jsme ho dovezli a byli jsme poblíž, abychom na sebe viděli, ale nenapadlo by nás stěhovat ho do Prahy. To bychom dělali jen v případě vysokého ohrožení.
NEVÍM, JAK SE PŘIPRAVIT NA VÝBUŠNINU
Změnilo se něco po 11. září 2001?
K zásadní proměně asi nedošlo. Určitě se měnila bezpečnostní opatření při ochraně politiků v USA, ale nemyslím, že to dolehlo s takovou razancí do Evropy.
Co je pro bodyguarda největší noční můrou, kdy se chrání politik jen obtížně? Je to pobyt v davu, který nelze předem prozkoumat, něco jako rockový festival?
Jsou to okolnosti, které nejsou příjemné, protože neodhadnete chování lidí předem. Publikum třeba v Trutnově, kam jezdí Václav Havel, je mírumilovné, ale psychopata předem neodhadnete. - čtěte Návštěvníci Trutnova s náčelníkem Havlem zlomili český rekord
Víte, co je pro mě největší noční můra? Dneska se devadesát procent atentátů na chráněné osoby dělá pomocí výbušnin, a to v prostoru, který nelze předem prozkoumat. Na to myslím častěji než na cokoli jiného. Naši lidé jsou vycvičení, a když se na ministra bude někdo řítit se sekyrkou, tak ho zvládnou. Ale jak se připravit na výbušninu, to nevím. Navíc technika se strašně zlepšila, dneska nálož odpálíte pomocí mobilního telefonu. Tomu se čelí nejhůře - nevypočitatelnému jednání psychopatů.
Jako laika mě napadne, že nejlepší obrana je omezit návštěvy míst, která nejde předem prozkoumat.
Ale to úplně nejde. To nemusí být jen festival, ale třeba veletrh. O povodních se premiér může vydat do postižených míst.
Já vím, že nemáte rádi, když MF DNES vyráží v rámci reportáže za chráněnou osobou, aby zkontrolovala, zda nejede v limuzíně rychle. Jak jste se ale poučili z nehody Cyrila Svobody, kterého ještě jako šéfa diplomacie vezl váš řidič?
To byla nepříjemná událost, tam jsme nebyli bez viny. Bylo tam špatné značení, bylo tam špatně vidět. Ten řidič měl ale reagovat jinak. Když tam nyní projíždíme s další chráněnou osobou, vždycky si to vybavím. Na to pyšný nejsem. - čtěte Svobodovi hrozí po nehodě následky
Platí tedy, že můžete zrychlit na dálnici nad 130
kilometrů v hodině jen se zapnutým majákem?
Když někam doopravdy spěcháme, tak použijeme výstražné zařízení. Přijedeme ke kritickému místu a tam se takzvaně prohoukáme.
A proč se tedy občas neprohoukáváte, a jedete přesto rychleji?
Máte na mysli ty situace, kdy se na nás někdo nalepí a fotí svůj tachometr a naše auto? To není standardní situace. Zaprvé není standardní, že se na našeho řidiče někdo věší. Ten řidič neví, jestli je to útočník, nebo pozorovatel. Tam když mu ujedeme, tak to souvisí s ochranou. Když vás bude někdo pořád okukovat ze sousední zahrady, tak si tam dáte slunečník.
A v tom případě byste měli zapnout vždycky maják...
To bychom možná měli, ale ti, co za námi jedou rychleji, také porušují předpisy. Já nepotřebuji třeba v té chvíli vzbudit pozornost, mně stačí ujet. Mně třeba nikdy nenapadlo někoho druhého na silnici vychovávat. Ten, kdo jede rychle, má třeba svoje důvody. Když se třeba i civilní řidič dostane v protisměru do krizové situace, já si na čelo neťukám, nefotím ho, jen stočím auto ke kraji.
Blíží se předsednictví Česka EU. Je tam něco, z čeho máte strach? To kasino v Kongresovém centru se bere třeba jako problém.
Zažil jsem už různá setkání prezidentů a tohle, co se na nás chystá, také zvládneme. V Kongresovém centru sice sídlí kasino, ale tamní prostory jsou dělitelné. Mohu zavést určené trasy, kudy budeme chodit s chráněnými osobami, není možné celé Kongresové centrum paralyzovat. Já bych si jen přál, abychom dostali vždycky včas informace o tom, kde se koná které oficiální setkání, a neměnilo se to na poslední chvíli.
Jak váš útvar ohrožují odchody policistů a jak je daleko kauza, kdy se vaši strážci domáhají vyšších platů?
Ano, chtějí stále víc peněz. Já s nimi mohu i souhlasit, ale zatím neexistuje způsob, jak teď to zvýšení platů zařídit. Zatím to uvízlo na mrtvém bodě.
