Ano, řeč je o Kavanovi. Jeho vystoupení v roli exministra zahraničí na téma gripeny je patrně tou nejtrapnější etudou, na jakou se kdy český ministr zmohl.
Trapnosti typu Grossův igelitový strýc, což byla událost přece jen z domácí kuchyně, pozvedl Kavan na úroveň mezinárodní.
Rozhněval i Paroubka. Ten ho ihned po gripenovském extempore vyhodil – a my s úžasem zjistili, že tato předpotopní postava dávno není už pryč, nýbrž byla do čtvrtka poradcem předsedy Sněmovny.
Co mu radila? Kavan toho natropil mnoho – od trapností osobních, politických až po finanční. Píše se o něm, že je mistr úhybných manévrů, který doposud přežil vše.
O Kavana však nejde. Problém Kavana není jeho problém – Kavan ať si je, jaký chce, a páchá, co myslí. Problém je, že to vše, co natropil, je v českém politickém prostředí ČSSD bráno jako normální, obyčejné, obvyklé, je to trpěno a snášeno.
Vynese mu to dokonce křeslo ministra zahraničí a jiné politické prebendy. Že ho Paroubek likviduje až teď, je zbytečné a překvapivé.
To sociální demokraté dávno nevědí, kdo je Kavan? To potřebovali jeho nedůstojné ztrapnění v akci Gripen, aby se dozvěděli, co každý obyčejný člověk ví a vidí už víc než deset let?
Kavan není ničeho génius, ani triků, manévrů a pletich, je to neohrabanec tažený vzhůru politickým prostředím. Vrchní odpovědnost za jeho kariéru má Zeman (bůhví, k čemu se mu Kavan před lety hodil) a politické vedení ČSSD.
Ale možná – při Kavanově afinitě k StB a vzhledem k tomu, jak se nyní estébácká tenata na mnoha stranách rozplétají – že tu byly ještě i onačejší síly, které tuto podivnou figuru strkaly nahoru, do popředí a na výsluní.
Nezničitelný Kavan
Na úsvitu polistopadových dějin záhadně, jak bylo i nafilmováno, popíjel sekt s estébáky – a nic. Jiného by to už tehdy stálo politickou existenci.
Kavana, tuto těžkou váhu s hroší kůží, to nestálo nic. Spolupracoval s StB, jako udavač Kato bral peníze (i to bylo zdokumentováno), a také ho to nestálo nic.
Soud mu uznal krkolomnou výmluvu – když bral za hlášení peníze, nevěděl prý, že od estébáků. Tato dětinská drzost byla politikou akceptována a nikdo se nemůže divit, že to dnes obdobně zkouší programový ředitel ČT. Ten prý zase nevěděl, že byl milicionářem.
Je u nás mnoho pošetilců, kteří ve všem vidí tajné nitky, záhadná spojení s Moskvou, dlouhé prsty starokomunistů a rejdy důstojníků StB.
Smát se jim můžete, ale kdo Kavanovy osudy studuje, řekne si: Hoši blázniví, asi máte pravdu. Nic jiného Kavana vpřed katapultovat nemohlo než právě ty slavné tajné nitky.
ČSSD ukázala sama na sebe
Socialisté dnes svého Kavana vymetli, ale svědčí to proti nim. Neexistuje jediný důvod, proč to neudělali už před deseti a více lety – jen právě ten tajný, nitkovitý a ubohý.
Do pátku Kavan sociálním demokratům nepřipadal ničím divný. A to je nepochopitelné a vážné stokrát víc než celý ten Kavan: jaká síla zaslepila socialistům oči, jaká síla hnala Kavana nahoru, dopředu?
Rituální vylučování a zadupávání prošvihnutých a znemožněných postav, ve kterém si předseda Paroubek tolik libuje, má možná účinek na socialistické domorodce.
Veřejnost včetně té socialistické by asi raději slyšela, čí byl Kavan kůň, kdo ho chránil, táhl? Co to ve skutečnosti je za záhadu – Kavan a ČSSD?
Hluk, se kterým vedení ČSSD pořád vylučuje, vyhrožuje, odsuzuje a zastrašuje socialisty-zrádce s úchylkami, připomíná praxi komunistických předchůdců.
Dějiny KSČ byly vždy především dějinami potrestaných, vyloučených, popravených. Místo kráglování Kavana by měli (alespoň někteří) socialisté vysvětlit – co a kdo v té straně bylo a byl (či je dosud), co kavanismus drží a pěstuje.
