V článcích bylo možno se také dočíst, že neplním sliby.
Stejně jako jiné útoky, i tento patří – z mého pohledu – především mezi účelové. A to tvrdím i přesto, že vím, že někteří autoři se jej dopustili víceméně mimoděk.
Buď nepochopili, oč jde, nebo (a to si myslím spíš) cítili potřebu se také, jak se říkávalo, "zapojit" a přidali se k převládajícímu "názoru".
Nebudu však nikomu sahat do svědomí.
V každém případě je výsledkem takovéto "informovanosti" dezinformovanost.
Neboť veřejnost a její povědomí bylo opět atakováno sděleními, z nichž nelze soudit nic jiného, než že ve zdravotnictví je "krize". A vnuknutí právě této myšlenky je zřejmě oním účelem, o němž mluvím.
Omílané slovo krize
Nemohu teď rozebírat důvody, proč některé lobby takové mínění ve veřejnosti potřebují. K tomu zde nemám dost prostoru. Chci se spíš pokusit alespoň částečně opravit zkreslenou skutečnost.
Totiž: disproporce ve finančních požadavcích a možnostech, které mezi pojišťovnami, respektive VZP a zdravotníky objektivně existují, mají nejen svoji historii, jak na ni třeba v poslední době rád upozorňuje kolega David Rath, ale také pevně dané mantinely použitelných řešení. Řešení jsou daná nejen finančními objemy, které jsou k dispozici, ale také kompetencemi jednotlivých zúčastněných institucí.
A protože se ukazuje, že objem peněz, který by musel být vynaložen na zvýšení platů zdravotníků, je tak veliký, že pojišťovny (respektive VZP) – jak tvrdí – jej nejsou schopny "ustát", zdá se, že nezbývá nic jiného než hledat řešení ve spolupráci s dalšími účastníky.
Minimálně s ministerstvem financí.
Jakmile se problém obecně dostane do této roviny, stává se meziresortním – a pak je logické, že do něj musí, ať už jakýmkoliv způsobem, vstoupit také předseda vlády.
Takže moje slova o tom, že se stavem věcí při nejbližší příležitosti seznámím Jiřího Paroubka a budu čekat na jeho rozhodnutí, rozhodně neznamenají nic z toho, co některá média napsala, ale naprosto normální, běžný a správný postup.
A ještě krátce k nesplněným slibům.
Kdykoliv jsme se v minulosti s dr. Rathem a dalšími kolegy bavili o platech zdravotníků, vždy jsem stála spíše na jejich straně. Jsem stále pro to, hledat všechny dostupné možnosti k tomu, aby zdravotníkům bylo za jejich odpovědnou práci dobře zaplaceno. Ale pakliže se na dlani onen příslovečný "chlup" prostě nenajde, tak se nenajde... Protože tam není.
