"Když se řekne týrání, každý si představí zmlácené dítě. Jenže to není jen o tom, že někdo někoho tluče. Týrat můžeme i nedostatkem citu, času, lásky," tvrdí psycholožka a vedoucí pražského azylového domu pro děti Daniela Simandlová.
Práce, peníze a kariéra - to jsou hlavní důvody, proč přibývá zanedbávaných dětí, které mají doma všechno, nač si vzpomenou.
Sedmnáctiletá Tereza z Prahy má tátu i mámu zaneprázdněné novými rodinami, vyděláváním peněz, a tak dcera majetného hudebníka žije sama.
"Ani jeden z rodičů ji nechtěl. Nemají čas se jí zabývat. Peníze přitom nebyly problém. Dopadlo to tak, že tatínek nelituje sedmi tisíc měsíčně za podnájem, takže holčina sice má luxus, o jakém se žádné ze spolužaček ani nesní, ale když si ji ani jeden z rodičů nevzal na Vánoce, měla slzy v očích," vzpomíná psycholožka.
Psychické týrání není na první pohled znát. Děti chodí do nákladných kroužků a nemusí na oběd do školní jídelny, protože mají denně stokorunu na McDonald's.
Navenek je o ně skvěle postaráno. Jen si doma s nikým nepovídají. Nikdo se neptá, jaký měly den. Večeří pizzu z tácku u počítače, zatímco rodiče jedí s obchodními partnery v restauraci.
"Je jasné, že když budu s dětmi péct cukroví, zabere mi to třikrát víc času a budu mít upatlanou kuchyni. Jenže je to čas, který strávím s nimi. A to je něco, co bohatí a úspěšní nemají a co nemohou dát," říká Daniela Simandlová.
"Smutné je, že ti, kteří mají všechno, závidí kamarádovi, když mu máma uvaří večeři," popisuje sociální pracovnice Eva Zemánková.
Odborníci předvídají, že případů zanedbaných dětí z majetných rodin bude přibývat. "Peníze jsou v žebříčku lidských hodnot tak vysoko, že je jen tak něco nesetřese," krčí rameny psycholožka.
Věta, kterou by si měl každý rodič třikrát rozmyslet. "Měli jsme tu dívčinu, která měla tak velké kapesné, že si mohla koupit desatery luxusní kalhotky najednou. Nepotřebovala je krást, přesto to udělala. To je už hodně zoufalé volání o pomoc: Mami, tati, všimněte si, že existuju," popisuje Eva Zemánková.
Koupíme mu psa, bude se mít o co starat a dá pokoj! Myšlenka, jaká už napadla spoustu zaneprázdněných rodičů. "Jenže je bohužel scestná," tvrdí přední český pediatr Jiří Dunovský.
"Nemám nic proti zvířatům v rodině. Ale musí být jasné, jakou roli tam mají. Pes nemůže být náhražkou za lidské vztahy. Dítě se stává člověkem právě díky vztahům s jinými lidmi, ne tím, jak si rozumí se svým psem nebo s křečky," říká.
Jiří Dunovský také tvrdí, že když někde zvíře nahrazuje chybějící rodiče, nemůže se nikdo divit, když se pes pro dítě stane důležitější než táta a máma.
Citově zanedbávané děti se taky mohou upnout i na věci a začít milovat víc své technické hračky, třeba počítač nebo mobilní telefony, než lidi. Mýlí se však ti, kdo si myslí, že tragédie v rodinných vztazích přinesla nová doba.
"To není něco, co přišlo až s revolucí před třinácti lety. Ochlazování vztahů v rodinách, orientování se na úspěch, vzdělání a peníze, to tu bylo dávno předtím. Jediný rozdíl je, že dřív nebylo tolik bohatých lidí, takže zanedbávané děti nebylo tolik vidět," říká pediatr.
Má situace vůbec nějaké řešení, když dva chtějí dítě, ale vzdát se vlastní kariéry, a hlavně peněz, které s ní souvisí, je tak těžké? "Možná, že ano," míní psycholog Jiří Cibulec.
"Je totiž celkem jedno, kdo se dítěti věnuje a koho považuje za blízkého člověka. Zdaleka to nemusí být vlastní rodiče, ale třeba babička nebo v případě bohatších rodin vychovatelka. Ostatně to tak vždycky bylo - movité rodiny měly svou bonu k dětem. Rychle jsme si v poslední době zvykli, že když není čas, uklízí doma posluha. Proč bychom nemohli stejně samozřejmě brát i vychovatelku k dětem? Mohlo by být méně tragických dětských osudů."
