F-22 Raptor, považovaný za nejlepší stíhací letoun, který nyní je ve výzbroji. Američané ho exportovat nehodlají. | foto: USAF

Nejmodernější vládci nebes. O vzdušnou nadvládu soupeří tři velmoci

  • 454
Stíhací letouny byly vždy jednou z nejdůležitějších kategorií vojenské techniky. Symboly moci. Čím vyspělejší a výkonnější stroje, tím lépe. A soupeření o "vzdušnou nadvládu" nad světem pokračuje.

Je to odvěký a náramně drahý boj. Trvá už od samotného počátku, kdy si armády všimly létajících strojů a udělaly z nich jednu z nejdůležitějších zbraní novověku. Být ve vzduchu rychlejší, doletět dál, mít drtivější výzbroj..., zkrátka být silnější. Symbolem síly a jejím pomyslným měřítkem se stal v tomto ohledu stíhací letoun. Plnokrevník ve stádě.

Zatímco dříve po dlouhá desetiletí v tomto nekončícím závodě o ovládnutí nebe soupeřily desítky zemí a desítky výrobců posunovaly možnosti letounů stále dál, dnešek je jiný. Sny o vzdušné vojenské nadvládě si totiž může dovolit jen hrstka velmocí. Vlastně jen odvěcí rivalové - USA, Rusko a Čína. Jen tenhle trojlístek se snaží "do svých stád dostat zbrusu nové plnokrevníky" - nejmodernější letouny takzvané 5. generace, které předčí všechny ostatní. Zatím se to daří jen Američanům.

Dravec a pak ti druzí

Jedničkou v této kategorii je americký F-22A Raptor (Dravec), který je považován za nejvýkonnější stíhací letoun současnosti. Jde o jediný stroj páté generace v operačním nasazení. "Raptor svou obtížnou zjistitelností, kinematickými parametry, elektronikou i výzbrojí překonává všechny do služby zavedené letouny nejméně o deset let a dá se předpokládat, že si Američané svůj náskok nenechají jen tak sebrat," konstatuje expert na vojenství a publicista Lukáš Visingr.

F-22 Raptor, považovaný za nejlepší stíhací letoun, který nyní je ve výzbroji. Američané ho exportovat nehodlají.

Prototyp nové ruské stíhačky Suchoj T-50 na sibiřském letišti (29. ledna 2010)

Čínský letoun J-20 ve vzduchu

Celý povrch Raptoru je opatřen speciálním nátěrem pohlcujícím radarové záření. Dva výkonné motory umožňují stroji let nadzvukovou rychlostí bez použití přídavného spalování - takzvaný "supercruise". Mimořádné kvality F-22 ale nejsou zadarmo, výrobní cena jednoho exempláře přesahuje 200 milionů dolarů (tedy přes 3,3 miliardy korun). Vysoká pořizovací cena vedla k omezení produkce pro americké vzdušné síly z původního počtu 500 na 187 letounů. Ve výzbroji mají Američané zatím 150 těchto dravců a poslední kusy by měli od výrobce dostat do konce příštího roku.

Neviditelný

Jednou z hlavních vlastností stíhaček páté generace je využití technologií Stealth, tedy jejich snížená zachytitelnost radarem. Dosahují ji mnoha způsoby, mimo jiné úpravou povrchu a tvarem. Dalším znakem je jejich víceúčelovost. Díky pokročilým elektronickým systémům mohou operovat za jakéhokoliv počasí, ve dne i v noci, proti vzdušným i pozemním cílům, zvládnou přepady, mnohahodinové hlídkování, průzkum i elektronický boj. Letouny tak mají díky technologické převaze být schopny zjistit, identifikovat a zničit svého protivníka dříve, než vůbec nepřítel přítomnost takového stroje zaznamená.

Zajímavostí je, že letoun je jako "technologický klenot" chráněn zvláštním americkým zákonem, který zakazuje jeho vývoz. Zájem o F-22 přitom projevilo několik zemí včetně Izraele nebo Japonska. Letoun americké vzdušné síly ani příliš "neukazují" na veřejnosti. Loni byl stroj k vidění v Evropě pouze jednou, na největší letecké show RIAT ve Velké Británii.

"USA stroj předvádějí jako výraz ocenění tam, kde mají úzké bezpečnostní vazby a spolupráci - a to je v Evropě na prvém místě Velká Británie. Naprosto klíčovou roli hrají technické podmínky pro 'přenocování' letounu a bezpečnostní opatření, které se dají v Evropě nalézt pouze na základnách USAF," konstatuje Zbyněk Pavlačík se sdružení Jagello 2000, které organizuje největší letecko-armádně-bezpečnostní show u nás - Dny NATO v Ostravě.

Naopak export a prodej velkého počtu kusů je klíčový u druhého amerického letounu 5. generace F-35 Lightning II, na jehož vývoji se kromě USA a Británie podílí ještě dalších 9 zemí. Menší, lehčí a o polovinu levnější jednomotorový bratříček má nahradit ve výzbroji několika států NATO a Izraele stroje F-16 a F/A-18.

Vyrábět se bude ve třech variantách včetně jedné s kolmým startem. Mezi špičkové vybavení stroje patří například technologie pojmenovaná jako "Božské oko", která dává pilotovi možnost sledovat veškeré dění kolem celého letounu. Obraz vidí pilot prostřednictvím displeje přímo v helmě.

F-35 Lightning II - Joint Strike Fighter

Ruský projekt s indickým kořením

Pozadu nechce zůstat ani Rusko. Vlastní stroj 5. generace s označením Suchoj T-50 ale zatím testuje. Na rozdíl od amerického Raptora byl při jeho vývoji kladen důraz na maximální výkony. Sloužit by měl jako univerzální letoun. Kromě ruských vzdušných sil by jím měla být přezbrojena v budoucnu také Indie, která hradí polovinu nákladů na vývoj.

Americký Raptor přitom vzlétl poprvé už v roce 1997, ruský neviditelný stíhač loni v lednu. Letos v březnu byl teprve zalétán druhý prototyp stroje. Letos má přibýt ještě třetí a příští rok poslední čtvrtý. Přibližně v roce 2013 by ruské letectvo mělo objednat šest až deset strojů pro vojskové zkoušky.

Trh bojových letounů: Východ míchá kartami

Analýza bezpečnostního experta Lukáše Visingra na natoaktual.cz

Do služby by letoun měl vstoupit kolem roku 2016. Nový Suchoj, označovaný také podle názvu projektu jako PAK-FA, bude použitelný proti vzdušným i pozemním cílům, má vysokou manévrovací schopnost a nízkou optickou, infračervenou i radarovou viditelnost.

V ruském letectvu by měly letouny PAK-FA nahradit stárnoucí víceúčelová letadla MiG-29 a Su-27. Narozdíl od amerického dravce má Rusko s novým strojem ambiciózní prodejní plány. Šéfové Suchoje by rádi po světě prodali až 600 těchto letounů.

Čínské tajemství

Do "elitního klubu" zemí, jež dokázaly takové stroje úspěšně zalétat, se po USA a Rusku letos v lednu zařadila také Čína, která vyvíjí vlastní víceúčelový bojový letoun s označením Chengdu J-20.

"Čínští konstruktéři očividně pečlivě studovali zejména vyvíjené americké a ruské stroje, některými řešeními z nich se inspirovali i při konstrukci J-20," míní letecký expert a šéfredaktor magazínu Letectví & Kosmonautika Jan Čadil.

Čínské úsilí o vstup do elitního klubu letounů

Analýza leteckého experta Jana Čadila na natoaktual.cz

Ačkoliv stroj zatím obestírá tajemství, protože Čína dosud nezveřejnila žádné technické informace, lze podle Čadila alespoň základní údaje odvodit z fotografií a videozáběrů. Velký rozvor podvozku podle něj dává tušit v tomto prostoru umístění rozměrné zbraňové šachty.

"Zřejmá je pak snaha o co nejmenší efektivní radarovou odrazivou plochu, jak dokládají například "zubaté" kryty podvozku. V kontrastu s tím jsou ale v zadní části trupu umístěny stabilizační kýlové plochy i kachní plochy na přídi, jež sice zlepšují manévrovatelnost letounu, na druhé straně zvyšují viditelnost pro radary," odvozuje Čadil. S jistotou lze tedy podle něj vyvodit, že čínská "neviditelná" stíhačka nebude v této oblasti dosahovat takových parametrů jako ruský stroj T-50 nebo americký F-22.

Srovnání amerického a ruského letounu

F-22 Raptor
Ruská stíhačka Suchoj T-50 PAK FA

F-22A Raptor
Maximální rychlost: 2 410 km/h (Mach 2,25), supercruise = 1 963 km/h
Taktický dolet: 759 km
Přeletový dolet: 2 960 km
Dostup: 19 800 m
Rozpětí: 13,56 m
Délka: 18,9 m
Výška: 5,08 m
Výzbroj: 1 x 20mm kanon, 4-6 řízených střel s krátkým doletem, 4 se středním a dlouhým doletem, 1-3 rakety vzduch vzduch

Suchoj T-50
Maximální rychlost: 2 125 - 2 600 km/h (2,0-2,45M)
Dolet: 5 500 km (2x přídavná nádrž)
Dostup: 20 000 m
Rozpětí: 14,2 m
Délka: 19,4 m
Výška: 4,8 m
Výzbroj: 2 x 30mm kanon, 20 raket vzduch-vzduch, 50 raket vzduch-země, dvě pultunové pumy

, natoaktual.cz

Video