Politik a ekonom Karel Engliš

Politik a ekonom Karel Engliš | foto: ČTK

Nejen v tyto dny je k užitku odkaz politika a ekonoma Karla Engliše

  • 1
Českem obchází strašidlo demise. Ale namísto toho, aby demisí vyhrožoval konkrétní ministr, vyhrožuje jí exministr, respektive rovnou koaliční strana – přičemž bez této partaje stávající hra na koalici ztrácí smysl. Není to ale zase nic nového pod sluncem. Také první republika měla jednoho ministra, který neustále vyhrožoval demisí. Ne proto, že by měl moc položit celou vládu nebo chtěl akumulovat politický kapitál. Prostě věřil, že nikdo jiný by jeho práci nezastal lépe než on. Řeč je o Karlu Englišovi.

Karel Engliš (1880-1961) byl členem pravicové národní demokracie, konkrétně jejího moravského křídla. Po vzniku první republiky byl za ni kooptován do Revolučního Národního shromáždění a roku 1920 zvolen za řádného poslance. Přesto to s ním neměla jeho strana lehké. Nebyl přítelem kompromisů. Ukázal to hned po volbách, 25. května 1920, kdy se poprvé stal ministrem financí jako odborník – stál totiž o křeslo ministra financí i za cenu rozkolu se svou stranou. Setrval ve funkci jako odborník i když se tato (Tusarova) vláda rozpadla, a vznikla úřednická vláda J. Černého. Ministerské křeslo přesto po roce opouštěl – s prvním jarním dnem roku 1921 přijal prezident jeho demisi.

Buď já, anebo…

Co se vlastně dělo? Karel Engliš tehdy vedl ve sněmovně tři týdny boj o svůj „finanční plán“, který už předtím sice schválila vláda, avšak její koaliční poslanci ho odmítli. Engliš pohrozil demisí a setrvání ve funkci podmínil spoluodpovědností všech koaličních stran.

Dobový tisk situaci komentoval v tom smyslu, že Engliš jedná radikálně namísto aby konfliktům předcházel. V parlamentních kruzích ovšem panoval názor, že jde o osobní boj mezi politikem a ekonomem Aloisem Rašínem a Karlem Englišem. Důvodem prý byla Rašínova obava, že Engliš - pokud by nebyl schválen jeho finanční plán - odhalí na veřejnosti "zpolitizovanost" hospodářské politiky a zákulisní boje o daňovou reformu. Jak napsaly dobové noviny Čas, odporem vůči daním měli Englišovi odpůrci sledovat vedle diskreditace jeho osoby ještě mnohem dalekosáhlejší cíl: zhroucení obecních financí, což by šlo na vrub socialistů ve vládě, a jak doufali, otevíral by se tím prostor pro nové volby.

Vláda se nikterak nestavěla být s Englišem solidární. 21. března 1921 tedy prezident Masaryk, nechtěje riskovat konflikt se stranami, jeho demisi přijal.

Karel Engliš se na post ministra financí vrátil  - opět jako odborník 12. prosince 1925, a přežil tři vlády, opět včetně úřednické. 25. listopadu 1928 přijal prezident jeho demisi podruhé. Tentokrát kvůli revizi zemědělských cel ve prospěch ochrany živočišné výroby na úkor rostlinné.

Engliš se ovšem znovu vrátil - 7. prosince 1929 a 15. dubna 1931 podal svou poslední demisi.

Předání rektorského řetězu rektoru Masarykovy univerzity Janu Krejčímu (zleva: Karel Engliš – guvernér Národní banky a profesor PrF MU, prezident Tomáš G. Masaryk, rektor Jan Krejčí a kancléř Přemysl Šámal) – Lány 30. 8. 1935

A kdo to jako je?

Také takové kapitoly psal život jednoho z nejvýznamnější českých ekonomů, Karla Engliše, jehož 50. výročí úmrtí si letos 15. června připomínáme. I když byl ve veřejnosti znám spíše jako politik, sám si určitě více cenil role čistého teoretika a role akademické. Po nástupu komunistů k moci byl donucen stáhnout se z veřejného života, a uchýlit se do rodné Hrabyně. Jeho jméno bylo na příštích čtyřicet let vymazáno z historické paměti. První studenti ekonomie po roce 1989, kdy se do osnov vrátilo české ekonomické myšlení, si pletli s Bedřichem Engelsem…

Po své poslední ministerské demisi byl Karel Engliš jmenován druhým  guvernérem národní banky. Uvidíme, k jakým pozicím otevírají demise dveře dnes.


Video