Zpočátku šlo "jen" o neshody dědiček L’Oréalu mezi sedmapadesátiletou jedinou dcerou Françoise a sedmaosmdesátiletou matkou Liliane, která svému oblíbenému fotografovi věnovala "extradárky" za miliardu eur. Věc se však zvrtla ve státní záležitost.
Dcera totiž tvrdí, že třiašedesátiletý fotograf François-Marie Banier, dlouholetý přítel Liliane Bettencourtové, zneužil mentální slabosti miliardářky ve svůj prospěch a dary by měl vrátit. Klidně prý na bohulibé účely, o samotné dary jí nejde, dcera sama sedí ve vedení L’Oréalu a zajištěná už je.
Dcera fotografa nesnáší, protože zesměšňoval jejího otce ještě za jeho života, navíc ji nyní odlučuje od matky. Chce proto dokázat, že se stařičká - navíc takřka hluchá - matka dostala pod jeho vliv a on že se tak nezákonně obohatil.
Picassa, nebo ostrov? Dám ti obojí
Bettencourtová zahrnula v posledních letech fotografa, se kterým se přátelí už čtyřicet let, šokujícími dary. Šlo o obrazy od Matisse nebo od Picassa, o akcie i životní pojistku a spekuluje se i o ostrově na Seychelách. Majetek Bettencourtové se odhaduje na 17 miliard eur (437 miliard korun) a časopis Forbes ji řadí do druhé desítky nejbohatších lidí na Zemi. Až potud by šlo pouze o další z mnoha rodinných afér z nejvyšších vrstev.
Během vyšetřování se však vynořily pirátské nahrávky schůzek Liliane Bettencourtové s jejími poradci. Celý rok je nahrával zaměstnanec hotelu, v němž se pracovní schůzky konaly. K soudu je donesl dceřin advokát, aby dokázal, že miliardářka by už měla jen odpočívat a fotograf dary vrátit. Třeba její údiv na nahrávce, "Já že jsem mu chtěla dát ostrov?", dokazuje, že by dcera mohla mít pravdu.
Kauza nejbohatší Francouzky se dostala před soud. Na rozsudek si sice ještě počkáme, nicméně už se rozehrávají další soudní spory. Za vše mohou nahrávky, které se vynořily teprve před pár dny a za něž portýr luxusního hotelu strávil pár hodin ve vazbě a čelí žalobě.
Kmotr Sarkozy
Tajné záznamy z diktafonu ukrytého pod stolem obsahují dvacet hodin důvěrných rozhovorů nejbohatší Francouzky s poradci. Takový materiál na veřejnost pronikne zřídkakdy a v mnohém ohledu se podobá zveřejnění pikantních detailů ze života princezny Diany nebo anglické královny. Ostatně Liliane Bettencourtová má ve Francii podobné postavení. Z nahrávek vyplývá, jak o ni prezident Nicolas Sarkozy pečoval, sledoval průběh soudu a nabízel jí nejen advokáta, nýbrž i přátelství s žalobcem a naznačoval, jak co dopadne. Ukazuje to, jak je jeho vláda vůbec propojená s byznysem a justicí.
Největší potíže teď má Sarkozyho významný spojenec a ministr práce Eric Woerth. Nejprve coby ministr rozpočtu vedl kampaň za odtajnění švýcarských kont bohatých Francouzů a nyní prosazuje voličsky nevděčný pozdější odchod do penze. Woerth dokonce nechal zaměstnat svou ženu ve firmě, která Bettencourtové spravuje (i nelegálně) majetek. K tomu on sám zastává ve vládnoucí straně Unie pro lidové hnutí (UMP) post pokladníka, tedy toho, kdo přijímá sponzorské dary – včetně peněz od madam Bettencourtové.
Na americký způsob
Francouzská socialistka Ségolene Royalová mluví o tom, že existuje něco jako Sarkozyho systém, jinými slovy – totálně zkorumpované řízení státu.
Bývalý socialistický premiér Lionel Jospin říká, že se nyní "moc a peníze dostaly do příliš velké blízkosti". "Nikdy, rozhodně ne v posledních třiceti letech, nebyl pokladník socialistické strany zároveň ministrem," zdůrazňuje.
"Aféra se zrodila proto, že šéfové firem a prezident a členové vlády, moc a peníze, jsou si velmi blízko," naznačil. "Je to bezmála incestní vztah. Musíme se tomu vyhýbat, tedy obnovit zdravé jádro republiky," dodává státnicky Jospin.
Stačí připomenout první výlet Nicolase Sarkozyho na jachtě finančního "piráta" Vincenta Bollorého hned po zvolení, oslavy v soukromých podnicích, přátelství s mediálními magnáty, kteří na jeho přání odsouvají do pozadí nepohodlné novináře.
Jmenovaný Eric Woerth od roku 2004 sjednává na americký způsob večeři největších sponzorů s prezidentem. V takzvaném prvním okruhu je 400 podnikatelů. Podmínka je ročně přispět alespoň třemi tisíci eur, maximálně částkou 7 500 eur, což je legální limit. Této částky se držela na radu svého poradce také paní Bettencourtová.
Král už je dávno nahý?
Francouzští socialisté křičí, že Sarkozyho systém je zkorumpovaný, ale bylo to za prezidenta socialisty s aristokratickými způsoby Françoise Mitterranda jinak? "Naopak, bezúhonná a transparentní republika, kterou buduje Sarkozy, skoncovala se špatnými zvyklostmi minula, kdy tajnosti byly pravidlem, kdy si mocní objednávali nelegální odposlechy, měli tajná konta a podobně," hájí prezidenta mluvčí strany UMP Frédéric Lefebvre.
Navíc platí, že perla mezi francouzskými firmami – L’Oréal – jíž dělají reklamu nejkrásnější Francouzky, byla vždy tak trochu dalším neoficiálním ministerstvem francouzské vlády. Její zakladatel spolupracoval i s vichistickým režimem. A manžel Liliane Bettencourtové André, který zemřel v roce 2007, byl dokonce politik. Koncem 60. let minulého století získal důležité ministerské posty průmyslu a pošt a telekomunikací, když už byl manželem dědičky kosmetické říše osmnáct let.
Sarkozy se podle svých obhájců snaží zlepšit image podnikatelů v zemi, jejíž historie spěje od jedné revoluce k druhé (nebo aspoň k sociálním bouřím). Kapitalisté a lidé, kteří se vypracovali od píky, nemají – s výjimkou Coco Chanel – ve společnosti obdiv. Sarkozy chtěl spojit oba břehy. V metropoli, která se po staletí dělí na levý a pravý břeh, tedy na politiky, učence, aristokraty, a na druhé straně obchodníky a buržoazii, se to zatím nedaří. Ve Francii státní aparát – stejně jako v dalších zemích – zatím neví, jak spolupracovat s podnikateli. Tajně to nelze a bez pravidel to nejde ani otevřeně.
Liliane Bettencourtová "je nejbohatší žena Francie a já nechci, aby pláchla do Švýcarska", hájil své ochranitelské kroky Sarkozy. To ona "umožnila velký rozjezd společnosti L’Oréal, jež má dva geniální ředitele, Françoise Dalleho, velkého přítele Françoise Mitterranda, a Lindsay Owen-Jonese," dodala hlava státu.
Za všechno může obdiv k Americe a snaha dělat to u nás podobně, komentuje situaci francouzský časopis Marianne. Možná doopravdy peníze nesmrdí, zvlášť ne ty od kosmetické velmoci. Ale francouzská vláda s touto aférou začíná páchnout docela nepříjemně.
Z odposlechůZatímco u České republice je se zveřejňováním odposlechů vinou náhubkového zákona konec, Francouzi si čtou úryvky z důvěrných debat mezi poradcem a miliardářkou. O prezidentovi, červenec 2009 Podpora politikům Práce pro manželku ministra Vlastní peníze, září 2009 Ostrov na Seychelách Opatrovnictví, 7. října 2009 Vztah k fotografovi Strach, 7. dubna 2009 |