Topolánek křesťanským demokratům vyčetl, že jsou nevěrným koaličním partnerem. Že neplní, co slíbili, a než takovéto manželství, pak radši rozvod.
Tentokrát však nevedla jeho slova špatná nálada. Mluvil chladnokrevně a s rozmyslem. Na sjezdu se totiž hrálo i o jeho budoucnost.
Jiří Čunek naznačil, že jeho strana může vykročit vlevo. A pokud by sjezd přijal nejradikálnější Hovorkovy návrhy, je konec s reformou zdravotnictví.
V pardubickém sále, před nímž je vystavena takzvaná Ďáblova bible, se vedl souboj o duši lidovců. Jeho výsledek nerozhoduje o tom, jestli Čunek přijde do pekla, ale o tom, jestli jeho strana nakročí vlevo a do horoucích pekel půjde vláda.
Od sjezdu, který se odmítl prohlásit za volební, se čekala ospalá selanka. Místo ní se strhl boj. Jedna bývalá členka štábu už zapomenuté Unie svobody, pracující nyní pro lidoveckého ministra, mi řekla: "Už mi to připomíná atmosféru unionistických sjezdů."
Lidovci možná také odejdou (při současné podpoře kolem pěti procent) do politické nicoty. Piští k tomu pěkně hlasitě na dudy. Začal to Jiří Čunek. Není žádný Jan Zlatoústý či Barack Obama. Monotónně čte z papíru a často se, zejména při cizích slovech, přeříkává.
Jenže pokud vybuchne bomba bez zvuku, má to ještě větší dopad. A Čunkův projev byl pro lidovce bomba. Ačkoliv předseda kritizoval všechny funkcionáře vyjma sebe bylo jasné, kam míří. Jeho obětní kozel seděl kousek po jeho levici.
Ministr Kalousek v tu chvíli vypadal spíše jako pes boxer vteřinu před útokem. Netleskal, když tleskali ostatní, svěsil koutky. Na závěr Čunkova hodinového projevu povstal skoro celý sál a jistě neaplaudoval jen za to, že předseda vydržel tak dlouho mluvit.
Řadoví členové strany, na něž se obracel, totiž už dlouho cítí, že jsou přehlíženi. Že za špatnou pověst lidovců mohou bafuňáři, do nichž se Čunek opřel.
Ministr Kalousek naopak neskrýval rozrušení. Na pět minut se pak ztratil a z terasy někomu dlouze telefonoval. Vsadil bych se, že právě Topolánkovi. A ten začal upravovat svou chystanou řeč… Jeho surové vystoupení (naprosto nevídané na sjezdu spřátelené strany) totiž nebylo ničím jiným než odpovědí Čunkovi.
Topolánek, který nemá zábrany, se vžil do role vlivného lidovce. Proč se "klidná síla" vařila v přetopeném pekelném kotli? Je polovina volebního období a lidovci se ohlížejí po tom, zda nemají po příštích volbách přepřáhnout.
Jiří Čunek vycítil, že příliš těsné semknutí s ODS by se mohlo vymstít, a hledá své místo v čele levicovějšího křídla strany. Tedy těch, které Kalousek označuje za socialisty chodící do kostela.
Pokud by toto křídlo, jehož názory na zdravotní reformu vyjadřuje Ludvík Hovorka, zvítězilo, je s reformami i s vládou konec. Hovorka sice působí svým tónem i vystupováním jako mimozemšťan, ale jeho přesvědčení je pevné jako helvetská víra. Děsí se soukromého vlastnictví ve zdravotním průmyslu víc než čerta.
Topolánek, který bojoval za Kalouska, bojoval i za svou vládu. Promyšlený projev Jiřího Čunka totiž znamenal její první vážné ohrožení. Pokud vezmou lidovci předsedovu výzvu k uskutečňování sebevědomé vlastní politiky vážně, je s Topolánkovým kabinetem amen.
Hlasování o Hovorkových radikálních návrzích sice ukázalo, že zatím ještě přežije. Sjezdové NE k prodeji zdravotních pojišťoven do soukromých rukou zase naznačilo, že nemusí přežívat dlouho.
Tentokrát však nevedla jeho slova špatná nálada. Mluvil chladnokrevně a s rozmyslem. Na sjezdu se totiž hrálo i o jeho budoucnost.
Jiří Čunek naznačil, že jeho strana může vykročit vlevo. A pokud by sjezd přijal nejradikálnější Hovorkovy návrhy, je konec s reformou zdravotnictví.
V pardubickém sále, před nímž je vystavena takzvaná Ďáblova bible, se vedl souboj o duši lidovců. Jeho výsledek nerozhoduje o tom, jestli Čunek přijde do pekla, ale o tom, jestli jeho strana nakročí vlevo a do horoucích pekel půjde vláda.
Od sjezdu, který se odmítl prohlásit za volební, se čekala ospalá selanka. Místo ní se strhl boj. Jedna bývalá členka štábu už zapomenuté Unie svobody, pracující nyní pro lidoveckého ministra, mi řekla: "Už mi to připomíná atmosféru unionistických sjezdů."
Lidovci možná také odejdou (při současné podpoře kolem pěti procent) do politické nicoty. Piští k tomu pěkně hlasitě na dudy. Začal to Jiří Čunek. Není žádný Jan Zlatoústý či Barack Obama. Monotónně čte z papíru a často se, zejména při cizích slovech, přeříkává.
Jenže pokud vybuchne bomba bez zvuku, má to ještě větší dopad. A Čunkův projev byl pro lidovce bomba. Ačkoliv předseda kritizoval všechny funkcionáře vyjma sebe bylo jasné, kam míří. Jeho obětní kozel seděl kousek po jeho levici.
Ministr Kalousek v tu chvíli vypadal spíše jako pes boxer vteřinu před útokem. Netleskal, když tleskali ostatní, svěsil koutky. Na závěr Čunkova hodinového projevu povstal skoro celý sál a jistě neaplaudoval jen za to, že předseda vydržel tak dlouho mluvit.
Řadoví členové strany, na něž se obracel, totiž už dlouho cítí, že jsou přehlíženi. Že za špatnou pověst lidovců mohou bafuňáři, do nichž se Čunek opřel.
Ministr Kalousek naopak neskrýval rozrušení. Na pět minut se pak ztratil a z terasy někomu dlouze telefonoval. Vsadil bych se, že právě Topolánkovi. A ten začal upravovat svou chystanou řeč… Jeho surové vystoupení (naprosto nevídané na sjezdu spřátelené strany) totiž nebylo ničím jiným než odpovědí Čunkovi.
Topolánek, který nemá zábrany, se vžil do role vlivného lidovce. Proč se "klidná síla" vařila v přetopeném pekelném kotli? Je polovina volebního období a lidovci se ohlížejí po tom, zda nemají po příštích volbách přepřáhnout.
Jiří Čunek vycítil, že příliš těsné semknutí s ODS by se mohlo vymstít, a hledá své místo v čele levicovějšího křídla strany. Tedy těch, které Kalousek označuje za socialisty chodící do kostela.
Pokud by toto křídlo, jehož názory na zdravotní reformu vyjadřuje Ludvík Hovorka, zvítězilo, je s reformami i s vládou konec. Hovorka sice působí svým tónem i vystupováním jako mimozemšťan, ale jeho přesvědčení je pevné jako helvetská víra. Děsí se soukromého vlastnictví ve zdravotním průmyslu víc než čerta.
Topolánek, který bojoval za Kalouska, bojoval i za svou vládu. Promyšlený projev Jiřího Čunka totiž znamenal její první vážné ohrožení. Pokud vezmou lidovci předsedovu výzvu k uskutečňování sebevědomé vlastní politiky vážně, je s Topolánkovým kabinetem amen.
Hlasování o Hovorkových radikálních návrzích sice ukázalo, že zatím ještě přežije. Sjezdové NE k prodeji zdravotních pojišťoven do soukromých rukou zase naznačilo, že nemusí přežívat dlouho.
