Jedenapadesátiletý Martin z Teplic toužil být strojvedoucím od dětství. Sen se mu splnil, ale cesta byla dlouhá. Nejprve vystudoval čtyřletý „železničářský“ obor na průmyslovce, poté strávil dva roky v depu, absolvoval kurzy a zkoušky, vozil lokomotivy do haly, posunoval jimi a až pak ho dráha pustila do provozu.
Tak to bylo dříve, dnes je to jiné. Někdejší důkladná výchova mašinfírů šla stranou, o železničářské školy nemají děti zájem, zkušení strojvedoucí odcházejí do důchodu a nemá je kdo nahradit. V celém Česku jich chybějí tři stovky. Povinný výcvik se smrskl na teoretický kurz a 12 týdnů jízd. Kdo splní podmínky, může si sednout do kabiny už za půl roku. Zkušení kolegové upozorňují, že spousta nováčků řídí příliš brzy a nejsou připraveni, jak by bylo potřeba.
Strojvedoucí si navíc stěžují, že je dopravci kvůli nedostatku lidí přetěžují a nutí jezdit i v době, kdy mají čerpat povinné bezpečnostní přestávky.
A nehod na železnici přibývá.
V lednu spěšný vlak v Liberci nezastavil před návěstidlem, jež mu zakazovalo jízdu, a vykolejil. Strojvedoucí se svěřil, že řídí teprve rok a tohle byla jeho první směna na namrzlé koleji. Pár dní nato vykolejil osobní vlak u Lovětína, v únoru další u Kamenice nad Lipou, dva vlaky se srazily v Českých Budějovicích, Jihlavě a Havlíčkově Brodě, u Velkého Meziříčí jel vlak s jedenácti cestujícími bez strojvedoucího, který omylem vypustil vzduch z brzd, vlak se rozjel, on už naskočit nemohl, neboť se automaticky zavřely dveře. Vlak ujel šest kilometrů, než se zastavil v kopci.
Následovaly další incidenty, v březnu se při srážce dvou vlaků na Chrudimsku zranilo pět cestujících, den nato v Brně dalších 22. Poslední nehodu nejspíš zavinil jednapadesátiletý přeškolený výhybkář. Také on řídil asi rok.
Podle statistik Drážní inspekce přibylo nehod o třetinu v porovnání s předchozím rokem a většinu nehod způsobí strojvedoucí do pěti let praxe starší padesáti let. Za posledních šest let projeli 203 „zakázaných“ návěstidel, nejvíc ze všech skupin podle odježděných let.
Zakázané projetí návěstidlaDélka praxe Počet případů Zdroj: Drážní inspekce |
„Problém je v tom, že se zastavila výchova a zavřely školní železničářské obory,“ soudí teplický mašinfíra Martin. Mluvčí Federace strojvůdců Libor Poláček s ním souhlasí: „Praxe mladým strojvedoucím chybí.“
Cesta do kabiny vlaku je dnes totiž mnohem kratší a jednodušší než dřív. Adepti už nemusí mít odborné vzdělání. „Máme kolegy vysokoškoláky, kteří mají humanitní zaměření,“ říká mluvčí Federace strojvůdců Libor Poláček. Dopravci nabízí práci strojvůdce také železničářům, jejichž profese už nejsou kvůli modernizaci železnice tolik potřeba.
Zájemci stačí po zdravotní prohlídce a psychotestu absolvovat 120hodinový kurz zakončený zkouškou, po které získá licenci na řízení. Pak projde jízdním výcvikem, jehož délka je podle ministerské vyhlášky minimálně dvanáct týdnů, další týden až měsíc na dílně, nakonec zkouška odborné způsobilosti a pak už může řídit.
„Když to nepožaduje žádný právní předpis, tak proč by ho měl dopravce mít někde ve výcviku a dávat mu plat, aniž by jezdil? Vezme to podle minimálních podmínek, co říká vyhláška odborné způsobilosti strojvedoucího, a hotovo,“ komentuje to generální inspektor Drážní inspekce Jan Kučera.
Jednotliví dopravci ale mají výcvik různě dlouhý. Třeba České dráhy, jimž chybí 120 až 150 strojvůdců, podle mluvčího Radka Joklíka natáhly jízdy na 16 až 24 týdnů, výcvik trvá až jeden rok a dopravce se ho chystá podpořit i trenažery simulujícími různé provozní situace.
Nicméně pořád to nedosahuje dřívější důkladnosti, kdy si dopravci mohli vychovávat strojvedoucí už od středních škol.
Škola pro strojvůdce netáhne
Federace strojvůdců to chce vrátit. A nejen ona. „Ministr dopravy Dan Ťok již podpořil myšlenku obnovy železničního školství, jež bude po letech konečně znovu odborně připravovat budoucí adepty strojvůdcovské profese,“ říká Poláček.
Závažné incidenty na železnici z poslední doby19. února - osobní vlak jel mezi Martinicemi a Velkým Meziříčím téměř šest kilometrů bez strojvůdce. Vlak, ve kterém bylo 11 cestujících, nakonec zastavil sám a nikomu se nic nestalo 22. února - projel v Ejpovicích za Plzní na červenou rychlík do Mnichova. Souprava vjela na jinou trať a strojvedoucí zastavili vlaky 34 metrů od sebe. Ani v tomto případě nebyl nikdo zraněn 23. února - v Českých Budějovicích se srazily dvě posunovací lokomotivy. Jeden strojvedoucí byl lehce zraněn. 27. února v Havlíčkově Brodě se střetl nákladní vlak s lokomotivou. Vlaky nevykolejily, nikdo se nezranil. 2. března - vlak RegioJetu projel návěstidlo se signálem stůj na Smíchově, tím poškodil výhybku. Nikomu se nic nestalo, zastavil se ale provoz na trati mezi hlavním a Smíchovským nádražím 4. března - u Ronova nad Doubravou se srazil osobní vlak s manipulačním, zranilo se pět lidí. 5. března - srážka osobních vlaků v Brně, jejímž výsledkem byly dvě desítky zraněných. 12. března - posunovaný vlak se v Jindřichově Hradci srazil se stojící soupravou pro osobní vlak. |
Jenže žáci nemají o profesi zájem. Tradiční průmyslovka v Děčíně neustále shání studenty pro obory, jež je předurčují pro práci na železnici a konkrétně i práci strojvedoucího.
České dráhy a ČD Cargo lákají na stipendijní programy – studenti během studia získají až 134 tisíc korun, všechny odborné zkoušky i pracovní smlouvu. Ani na to ale neslyší.
„Nějaké děti máme, ale je jich málo,“ potvrzuje ředitelka děčínské průmyslovky Jana Vacková. „Navíc i ti, kteří od nás odcházejí a mohli by jít na mašinu, si říkají, tak mašinfíra dobrý, ale já chci zkusit ještě vysokou školu a jdou klidně i na jiný obor, třeba na ekonomku,“ dodává.
Nedostatek strojvedoucích působí i další nepříjemnosti. Někteří musí dělat přesčasy i v době, kdy by měli odpočívat.
„Stalo se, že jsem po dvanáctihodinové šichtě sedl v Mladé Boleslavi do auta a jel domů. Byla tam sice ubytovna, ale tu bych vám nepřál. Věděl jsem, že další šichtu mám až večer, takže si doma v pohodě odpočinu. Jenže mi volali, že musím za někoho zaskočit už přes den a já s cestováním domů a zpátky do práce jsem najednou neměl ani povinnou šestihodinovou přestávku,“ líčí jeden ze strojvedoucích z Děčína. U drah kvůli tomu po třech letech skončil. A to i když musel vrátit přes 40 tisíc korun ze stipendia, které dostal, když se jako student děčínské průmyslovky zavázal, že odřídí v ČD nejméně pět let.
„Není výjimkou i deset či čtrnáct nočních směn v měsíci. Strojvůdci jsou pak, ať chtějí, či nikoliv, unavení a apatičtí,“ říká další z nich.
Tři nehody a konec
Ministr Ťok zvažuje pro strojvedoucí bodový systém, který by platil podobně jako pro řidiče aut. Pokud by strojvedoucí způsobil tři až pět mimořádných událostí, přišel by o odbornou způsobilost, případně o licenci. I když jde zatím jen o úvahy, Federace strojvůdců to odmítá i proto, že by to mohlo odradit zájemce o práci.
České dráhy chtějí narůstajícím incidentům na železnici bránit častějšími kontrolami strojvedoucích, které chtějí cvičit na trenažérech stejně jako nováčky.
