Podceněný vliv tunelu
V případě Kaprunu, kde uvázly v tunelu dvě soupravy (kromě plně obsazené jedoucí nahoru i druhá, v níž se dolů vracel jediný cestující a průvodčí), zůstává skutečná příčina požáru zatím nejistá. Zdá se však, že k rozdmychání byť jen nepatrného ložiska požáru mohlo přispět i proudění vzduchu vyvolávané jízdou obou souprav proti sobě v tunelu o průměru 3,4 metru, rychlostí 36 km/h. Rychlost vzduchu vně souprav, působících jako dva písty, dosahuje až 150 km/h. K rozšíření ohně po zastavení souprav přispěl tunel s komínovým efektem. Je už zřejmé, že jeho podíl na požáru projektant i provozovatel lanovky podcenili. Kromě 152 obětí ze soupravy jedoucí nahoru zahynuli i tři lidé daleko od místa požáru. Protijedoucí vůz zastavil v tunelu asi 1500 metrů nad hořící soupravou, oba lidé se v něm udusili, stejně jako zaměstnanec ve strojovně v horní stanici, přibližně 2700 m nad hořícím vozem. Po havárii byl provoz rakouských lanovek vedoucích tunelem přerušen a všechny byly po mimořádných revizích vybaveny dalšími bezpečnostními prvky. Na obou koncích souprav musí být průvodčí, kteří mají k dispozici dýchací masky. Zvyšuje se počet hasicích přístrojů a ve všech oddílech budou kladívka na nouzové rozbití skel. Osvětlení tunelu bude napájené ze dvou zdrojů. Výrazné vícejazyčné nápisy upozorní na zákaz přepravy hořlavých látek. Obdobná opatření probíhají i na tunelových pozemních lanovkách ve Švýcarsku, Francii a Itálii. Podle statistiky mezinárodní lanovkářské organizace OITAF z roku 1999 byla do doby kaprunské havárie pravděpodobnost smrtelného úrazu jedna ku sto milionům, což je číslo o několik řádů příznivější než při jízdě osobním autem. V Rakousku se nyní statistická čísla mírně zhoršila. "Nechtěl bych, aby mé konstatování ve světle kaprunské tragédie vyznělo cynicky, ale aby tedy měl lyžař statistickou pravděpodobnost, že na rakouské lanovce zahyne, musel by absolvovat 28 milionů jízd," konstatuje předseda rakouského lanovkářského svazu Ingo Karl. Pokud dojde k havárii lanovky z technických příčin, odborníci je hned zkoumají. Zjištění pak vedou ke změně problematických konstrukčních řešení nejen na lanovkách nově budovaných, ale i k urychleným rekonstrukcím už existujících zařízení. Dokazuje to i dosavadní historie.
Tragédie v Tatrách
K nejznámějším nehodám v bývalém Československu patří dvě na Skalnatém Plese ve Vysokých Tatrách. První se udála na staré visuté kyvadlové lanovce 15. září 1973, kdy sjížděla kabina s pětadvaceti cestujícími do Tatranské Lomnice. Přitom se přetrhlo napínací lano nosného lana v mezistanici Štart a kabina spadla. Zraněno bylo osm cestujících těžce a osm lehce, jedna těžce zraněná žena později následkům zranění podlehla. Příčinou nehody bylo absolutní zanedbání předepsaných cyklů kontrol a výměny napínacích lan, především však použití napínacího lana nevhodné konstrukce. Další nehoda se stala v roce 1992 nedaleko místa předchozí havárie. Postižena byla souběžná kabinková lanovka, odlišné byly i příčiny havárie, a mnohem tragičtější také její následky. V důsledku technické závady na spínacím aparátu kabinky zároveň s nefunkčností příslušného zabezpečovacího zařízení vyjela nepřipojená kabinka ze Skalnatého Plesa na trať svažující se směrem k Tatranské Lomnici. Zrychlovala svou nekontrolovatelnou jízdu po nosném laně a u nejbližší podpěry narazila do kabinky jedoucí před ní. Obě kabinky spadly na zem a v jejich troskách zahynuli celkem čtyři cestující. Po havárii byly okamžitě odstaveny i další tři shodné lanovky (Hrabovo - Málinné, Jánské Lázně - Černá hora a Hexentanzplatz v bývalé NDR). Po rozboru příčin tatranské nehody byly tyto lanovky dodatečně vybaveny dalšími takzvanými kontrolními clonkami. To jsou kovové šablony připevněné na otočné ose a spojené s elektrickým spínačem. Je-li kabinka připojena chybně, její běhoun do clonek narazí a sepnutí spínače zastaví celou lanovku. Tatranská lanovka byla do tří let po havárii nahrazena novou moderní kabinkovou lanovkou rakouské výroby.
Prokletá lanovka
Důvodem havárie nemusí být vždy jen technická závada či třeba provoz lanovky za silného nárazového větru. V historii jsou známy i tři případy kolize letadla s lany lanovek, z nichž nejznámější a nejtragičtější se udála v roce 1998 v italském středisku Cavalese. Lanovku na horu Cermis v Cavalese lze označit za prokletou. Neuvěřitelnou shodou dvou nešťastných náhod se na této lanovce staly v letech 1976 a 1998 co do počtu usmrcených osob (42 a 20) jedny z největších havárií v historii lanové dopravy vůbec. Zatímco v roce 1976 byla příčinou technická závada, tragédii v únoru 1998 způsobil pilot americké stíhačky, který při nedovoleném podlétání lanovky zavadil svým letadlem o lana. Náraz, který způsobil přetržení lan a pád lanovky, kupodivu poškodil letadlo jen nepatrně. To dokonce po incidentu přistálo na letišti v Avianu. O nosných lanech se až do roku 1976 věřilo, že se při řádné údržbě a pravidelné defektoskopii nemohou přetrhnout. Toto tvrzení sice platí stále, přesto bylo právě přetržení nosného lana v roce 1976 příčinou zřícení plně obsazené kabiny cavaleské lanovky. Jak se to stalo? Pohybující se tažné lano se ve volném rozpětí trati lanovky nad řekou Avisio vlivem dynamických účinků jízdy kabiny přehouplo přes nosné lano a při své rychlosti 10 m/s je přeřezalo jako pila. Neštěstí by se zřejmě nepřihodilo, kdyby řádně fungovalo zabezpečovací zařízení, jež by při nebezpečném vzájemnému dotyku lan lanovku zastavilo. Protože zde k dotyku lan a k následnému vypínání pohonu lanovky, a tím i zdržování přepravy nedočkavých lyžařů docházelo častěji, strojník automatické zabezpečení odpojil, a tak nepřímo způsobil tragédii. Dnes už se jízdy na horu Cermis bát nemusíme. "Prokletou" lanovku nahradila nová moderní osmimístná kabinková lanovka v jiné trase a s nízko vedeným dopravním lanem, jež nejde podletět.
Poučení z Naßfeldu
V rakouském Naßfeldu vypadlo 29. ledna 1992 dopravní lano z kladkové baterie na podpěře relativně nové čtyřmístné sedačkové lanovky Tröglbahn. Několik sedaček s cestujícími narazilo o zem, čtyři lidé zahynuli a dalších devět bylo zraněno. Příčinou bylo prasklé vodicí okruží první (náběhové) kladky v osmikladkové baterii podpěry číslo 9, které se na kladce vzpříčilo, a způsobilo tak vypadnutí dopravního lana. Od té doby je každá první i poslední kladka v kladkových bateriích na podpěrách oběžných lanovek s jediným (dopravním) lanem vybavena okružím ze speciální oceli. Příslušné kladky byly v nejkratší době po havárii vyměněny i na ostatních lanovkách, novější typy už ocelová okruží mají na všech kladkách.
O bezpečnost se starají počítače
U moderních lanovek už bezpečnost provozu hlídají počítače. Všechny provozní stavy i anomálie neustále vyhodnocují a zaznamenávají i pro dodatečná šetření v případě závažnější poruchy či havárie (nabízí se srovnání s černými skříňkami letadel). Velká pozornost je u visutých oběžných lanovek věnována i kontrole vedení dopravního lana na podpěrách. Některé nové lanovky mají elektronické zabezpečovací zařízení polohy lana, které rozezná i nepatrné odchylky od správné polohy a zastaví lanovku dříve, než k vypadnutí lana vůbec dojde. Nejnovější velkokapacitní oběžné kabinové lanovky s dvojitou smyčkou dopravního lana známé pod označením funitel používají i ve zcela zásadních bezpečnostních obvodech namísto klasické reléové techniky tříkanálovou mikroprocesorovou elektroniku, známou z leteckého průmyslu. Tři nezávislé počítače tohoto řídícího zařízení (každý navíc od jiného výrobce pro vyloučení možnosti chyb) se neustále vzájemně kontrolují, a zaručují tak rozpoznání jakékoliv poruchy.
Autor je dopisovatelem několika odborných časopisů s tematikou lanových drah
Moderní "Millenium Express", Naßfeld (Rakousko) |