Historik Petr Koura publikoval v Kavárně (MF Dnes 23. února 2008) a taktéž v Kavárně on-line nekrolog "nepohodlného muže" české historické vědy Bořivoje Čelovského. Mimo jiné jsme si v něm mohli přečíst následující, podotýkám velmi stručnou (půlvětnou), charakteristiku několikaleté kampaně vedené Čelovským, která se týkala českých médií: "v knize Konec českého tisku? zase vyjadřoval znepokojení nad úrovní svobody tisku v ČR".
Bořivoj Čelovský ovšem nekritizoval žádnou abstraktní "úroveň svobody tisku v ČR". Položil velice konkrétní otázku: jak to, že nikomu nevadí fakt, že většina českého tisku je v zahraničních, převážně německých rukou? Jak se to projevuje v psaní kupříkladu o sudetských Němcích? Abychom si ukázali radikálnost, s níž Čelovský v tomto ohledu vystoupil, můžeme jej citovat: "Čtenář MF Dnes, Lidových novin a padesáti jiných deníků se nesmí dovědět, že vlastně čte německé noviny. Tato strategie není nic nového. Předepsal ji Josef Goebbels v roce 1940 na začátku války, když mluvil k českým novinářům: Německých cílů se dosáhne nejsnadněji, když je budou interpretovat ochotní čeští novináři."
Můžeme jistě s Čelovského názory souhlasit, či nesouhlasit, označovat je za včasné bití na poplach či naopak za nacionalistickou zpozdilost. Vzhledem k tomu, jaký význam této své aktivitě zesnulý historik přikládal, ji ale lze sotva odbýt pouhou půlvětou, zejména je-li tato půlvěta manipulativní a zkresluje-li jádro Čelovského námitek.
Autor článku si ale patrně myslel, že je vhodné pomlčet o provaze v domě oběšencově. Vyprodukoval tak nekrolog, v němž se falšují myšlenky zesnulého.
Petr Koura patří k protagonistům nově zřízeného Ústavu paměti národa. Jak mám kterýkoli výstup této politicko-historické instituce brát vážně a věřit mu, vidím-li, jak pracovník tohoto ústavu veřejně potlačuje skutečnosti ve věcech, které si snadno mohu ověřit?
