Od politiků žádáme "mravnost". Ale: jistě může existovat stalinský fanatik, který nevede nemravný život, zato v zájmu zlepšování světa buďto zabíjí lidi, nebo alespoň kazí vzduch svou fanatickou hloupostí. Může také existovat geniální národohospodář s bouřlivým osobním životem, s mnoha rozvody, podivně počatými dětmi a dalšími intimními skandály. Koho z nich zvolíme za poslance? Nic si nezastírejme: hloupý svatoušek či zdvořilý politický vrah má většinou přednost před nadaným prostopášníkem.
Soukromý život lidí, kteří se ucházejí o veřejnou funkci, je prošetřován stokrát podrobněji než jejich schopnost funkci vykonávat. Nacházet intimnosti je lákavější než zkoumat jakési bůhvíjak definované schopnosti. Vždy je lepší zjistit, kdo s kým a jak, než co umí a co chce.
Mravně horlit je lepší než říci: Dámo, pane, vy nic neumíte. Efektněji zní: Jste nemravný, děláte to s motýly! Právo na intimní život nikdo nebere vážně. Lidé věří, že opačné právo - znát všechno z politických ložnic, je hlavní součástí svobody. Ale míchat dohromady život soukromý a veřejný je pro svobodu člověka smrtonosné.
Mravokárci vytahují na veřejnost, kolik má kdo milenek, proč se tamta rozvedla, jaké sexuální praktiky provozuje tento pán. To vše s agresivním výkřikem: Ospravedlň se! Poctivý člověk nemá co skrývat! Člověka, kterému vezmou bariéru mezi jeho intimním životem a veřejností, tím zabijí. Mravokárci to vědí. Proto chodí tajně, v šeru, nebo se podepisují: Přítel pravdy.
I dopisy o intimním životě Hany Marvanové vyšly do světa bez autora. Kdo myslí, že obsah těch spisků je důležitý, má zvednout hledí a jít do veřejného sporu pod svou značkou: Já mravokárce tvrdím toto! Ve veřejné debatě může být buďto pochválen, nebo pohaněn, a to na jeho vlastní čest či nečest.
Oba novináři, kteří strčili nos do soukromí političky, budou zavrženi. A to hned čtyřnásobně. Šťourali se v ložnici cizího člověka. To šťourání vsadili do volebního kontextu. Učinili to anonymně. Věcnou debatu o činech političky Marvanové diskvalifikovali.
