Když jsem dorazil do odletové haly, potkal jsem tam stovky zoufalých pasažérů několika leteckých společností, kteří už hodiny čekali na odlet svých letadel. U jedné brány ještě v osm večer seděli a postávali lidé, kteří měli ve tři odpoledne letět na Kanárské ostrovy. Opodál se tísnili zoufalci, kteří měli ten špatný nápad strávit dovolenou v Dubrovníku nebo třeba na Krétě.
Cílové destinace měli různé, ale osudy stejné. Seděli, v očích unavené výrazy, děti plakaly nebo spaly rodičům na klíně, manželé se hádali s manželkami, rozvody visely ve vzduchu.
Na dovolenou mnozí spořili dlouhé měsíce a teď chodili po letišti a žmoulali v ruce poukázky na nákup v hodnotě 110 korun. Ve většině stánků, kde pivo stojí hodně přes stovku, si za ně stejně nekoupili ani džus: "Milá paní, to my tady neberem."
A tam, kde brali, už neměli nic a prodavačky na sebe pobaveně halekaly: "Dej jim (rozuměj těm chudákům se stravenkou) tyčinky… Nebo radši žvejkačku." Ponižující, nedůstojné, odporné.
Jistě, můžete teď namítnout, že si koupili levné letenky u nízkonákladových aerolinií, tak ať si nestěžují. Nesouhlasím. I od nejlevnějšího auta čekáte, že bude mít volant, kola a hlavně, že bude jezdit. Nečekáte silný motor, ale funkční. A u levných aerolinií totéž. Nečekáte služby luxusní, ale spolehlivé.
Výmluva na cenu neobstojí. Když jedete vlakem z Budějovic do Prahy, taky nepočítáte s pětihodinovým zpožděním, a to vás lístek stojí dvě stovky. Za letenky k moři přitom dá čtyřčlenná rodina přes dvacet tisíc. A místo spolehlivé služby trčí na letišti a nikdo se ani neobtěžuje s nějakým vysvětlováním.
Chápu, že letadlo je stroj a že může mít třeba poruchu. Ale pokud jich neletí celá řada, začínám mít podezření, že je to vlastně systém. Vytížíme letadla, co to dá, rezervu si nenecháme žádnou, a když se něco stane, oni to ti pasažírci nějak vydrží. Stěžovat si beztak nemají kde a k soudu skoro nikdo nepůjde.
Mají vlastně pravdu, stěžovat si neumí každý. Taky patřím k lidem, kteří neradi něco reklamují, neumějí v restauraci vrátit odporné jídlo a nikdy by se nesoudili s aerolinkami. Je mi to nepříjemné a nerad se v obchodech dohaduji.
Ale tam, kde mne ošidili, už nikdy nejdu. Nikdy nevstoupím do obchodu, kde se chovali jako hulváti. Nikdy nepůjdu znovu do restaurace, kde se to nedalo jíst. Nikdy si nekoupím stejnou značku auta, které bylo poruchové. Je to má soukromá válka se šmejdy všeho druhu, přestože se o ní moji protivníci nejspíš nikdy nedozví.
Zkuste to stejně. Nechaly vás aerolinky potupně trčet na letišti? Do konce života jim nedávejte už ani korunu! Ta tichá válka má jednu
velkou výhodu, čím víc vás bude, tím dříve půjdou do kolen. A vy prohrát nemůžete.
