Soudkyně Pavla Hájková uložila Nečasové trest odnětí svobody na dobu dvou let s podmíněným odkladem na tři roky. Kromě toho Nečasová nesmí pět let vykonávat vedoucí funkci ve státní správě.
Bývalý šéf rozvědky Milan Kovanda dostal trest 18 měsíců s odkladem na tři roky, jeho předchůdce Ondřej Páleník 20 měsíců s odkladem na dva roky a zpravodajec Jan Pohůnek 20 měsíců s odkladem na dva roky.
Nečas nepravdivě vypovídal v kauze Vojenského zpravodajství, míní soudkyně |
Vynesení rozsudku proběhlo v nepřítomnosti Nečasové, z jednání se omluvila. Hájková v odůvodnění verdiktu vysvětlila, že tehdejší šéfka Nečasova kabinetu neměla oprávnění pověřit pracovníky Vojenského zpravodajství ke sledování Radky Nečasové a dvou pracovníků Úřadu vlády.
Podle soudkyně tím Jana Nečasová chtěla způsobit Radce Nečasové újmu. Motivem měla být nenávist milenky k ženě tehdejšího premiéra. Podle Hájkové byla trestná činnost „nezvratně prokázaná“.
Hájková v odůvodnění rozsudku upozornila především na rozpory ve výpovědích Nečasové, Páleníka a Kovandy. Jejich verze v přípravném řízení a u soudu se lišily. „V hlavním líčení pak došlo ke sjednocení jejich výpovědí,“ podotkla Hájková.
Nečasovu dřívější výpověď označila za nevěrohodnou. Expremiér podle ní vypovídal ve prospěch své nynější manželky, protože byl ve výrazně submisivním postavení, Nečasová ho komandovala, urážela a ponižovala.
„Výpověď svědka Nečase je v rozporu s odposlechy,“ uzavřela soudkyně. Nahrávky telefonátů podle ní byly pořízeny v souladu se zákonem.
Ze záznamů hovorů podle Hájkové vyplývá, že Nečasovou nezajímala bezpečí a ochrana premiérovy rodiny. Nahrávky také vyvrací, že by rozvědka jednala z Nečasova rozhodnutí.
Obhájce Nečasové Eduard Bruna po jednání soudu médiím řekl, že si ponechá lhůtu na odvolání a případně ho podá po poradě s klientkou. S tvrzením soudkyně nesouhlasí. Nečasová podle něj v závěrečné řeči rozpory vysvětlila. Dříve podle něj o údajném kontrasledování nemohla mluvit, protože se bála, že Nečase ohrozí. Obhajoba dlouhodobě tvrdí, že akce zpravodajců bylo právě kontrasledováním, o němž Nečas věděl.
Lhůtu na podání odvolání si také ponechal žalobce Bajger. Verdikt soudu přivítala Unie státních zástupců.
Nepravomocne odsouzeni Jany Nagyove a spol. pro zneuziti Vojenskeho zpravodajstvi je zasadni zpravou. Svedci o tom, ze policie a statni zastupitelstvi celou kauzu zahajily zcela duvodne. Skoda, ze verdikt po chybach predchozi soudkyne padl az po nekolika letech.
Obvodní soud pro Prahu 1 kauzu řešil celkem počtvrté. Soudkyně Helena Králová nejprve dala Nečasové podmínku trestním příkazem. Proti takovému řešení se ohradili žalobci z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a bylo nařízeno hlavní líčení. Králová pak obžalované dvakrát osvobodila, její rozsudek však vždy zrušila odvolací instance. Jelikož se Králová nedržela výkladu Městského soudu v Praze, byla nakonec vyměněna soudkyní Hájkovou.
