Zprávy o úniku miliard, tehdy pochopitelně v jiných souvislostech, se k nám v takové intenzitě dostávaly v 90. letech. Znamená to, že centrální úřady státní správy byly v minulosti skutečně něco jako Augiášův chlév před splněním Héraklova úkolu? Je-li tomu tak, jak to, že se to dozvídáme až nyní? Jakou roli v této zvláštní katarzi hraje krize?
Korupce - ilustrační foto
Začala antikorupční vlna
Smršť novinek o plýtvání a korupci takřka vytváří dojem, že končí jakási chmurná kapitola dějin české státní správy. Je rovněž vítanou příležitostí pro lacinou politickou kapitalizaci, zvláště před blížícími se volbami: "Podívejte, občané, co se tu doteď dělo!" Budiž řečeno, že se jí chopily všechny tři strany vládní koalice, ODS - vcelku sympaticky a také s pokorou - asi nejméně a jen tam, kde skutečně musela, tedy na skandalizovaném ministerstvu obrany. A na vlně se pochopitelně vezou skoro všechny strany kandidující v říjnových komunálních volbách. Peloton vymítačů korupce vede stáj VV, v jejíž brázdě nalézáme nejvíce nedovysvětlených gest: sporné vyhazovy úředníků nebo trestní oznámení na bývalého ředitele ČD Cargo.
Železniční dopravce ČD Cargo.
Nemělo by zapadnout, že Héraklem je v prvé řadě hospodářská krize a spolu s ní politická situace v Česku v posledních dvou letech. Když "byly zdroje", utěšeně rostly platy státních zaměstnanců a v tabulkovém království jménem česká státní správa jen málokoho napadlo (či spíše v intencích popisu práce nikdo nedostal příslušný pokyn), zda se počítače nebo jiné vybavení nedají koupit jinde a za méně peněz. V horším případě - ale o tom se mluví dost a dost - to někoho napadlo, ale v úplně jiném slova smyslu. Většina nových zjištění jde na vrub snaze ušetřit ve státní správě.
To, co bylo před pěti deseti roky - navzdory veškeré bizarnosti - standardním nakládáním s veřejnými prostředky, odpovídající představě politiků o možnostech státního rozpočtu, je nyní někdy ahistoricky označováno za podezřelé plýtvání.
Jeden pytel nestačí
Jak se asi cítí takový exministr Gustáv Slamečka, když nový ministr dopravy Vít Bárta během krátké doby dokázal snížit náklady dopravních staveb a další náklady? Opět to vypadá, že takový krok jde udělat velmi snadno, avšak Fischerův kabinet mohl jen stěží opravdu vládnout, ačkoliv mohl mít i více kuráže. Jinými slovy, nebýt krize, nikoliv politiků, velmi pravděpodobně by vrata pomyslného mýtického chléva zůstala nadále zavřená.
Premiér Jan Fischer se synem Janem.
V tomto ohledu patří primát autentického nepřítele korupce ve státním sektoru jen VV, rozhodně ne TOP 09 se staronovou členskou základnou, dalším stranám a až na výjimky ani novinářům. Morální efekt dopadů krize by se přitom z dobrých důvodů měl důsledně odlišit od dvou vzájemně propojených konstant: role zákulisního politického boje, jemuž jde na ruku rostoucí vliv velmi diskutabilního komerčního pojetí investigativní i obecné zpravodajské žurnalistiky v ČR.
Navzdory škrtům, nedbalkám politiků i mnohočetným zájmům s ní spojeným nelze probíhající antikorupční vlnu výhradně bagatelizovat. Špatný a nekontrolovaný systém různým zneužitím jen pomáhá, rozhodnutí oklamat jej je ovšem věcí konkrétního člověka. Jde o to, aby nevznikl úplný chaos.
Gustav Slamečka
Jestliže bylo před lety něco legitimní, ať noví ministři nepředstírají opak a nebojí se mít svůj názor. Jsou kauzy vyšetřené médii, médiím nabídnuté, kauzy pro policii, kterou média vynechávají, kauzy lokální, celostátní, prokázané, neprokázané atd. Každodenní reálné paušalizování typu "bez korupce to u nás nejde" apod., v němž vyniká MF Dnes, páchá mnoho škod: zatahuje všechny občany do "blbé nálady", chtě nechtě jim sugeruje sdílený pocit viny, odděluje je od politiků a zviditelňuje bezobsažná politická hnutí, z nichž jedno už sedí ve vládě.
Věci veřejné zahájily kampaň před podzimními volbami v Praze na Císařské louce (4.9.2010)
Poslankyně za Věci veřejné Dagmar Navrátilová.
