Proč? Ti první považují podle podzimního dotazníku agentury CVVM nezaměstnanost v Česku za příliš vysokou, ti druzí nikoliv.
Ti první mají samozřejmě pravdu. Nejde jen o to, že bez práce je téměř půl milionu lidí. Komunistické Haló noviny toho prvoplánově zneužívají k titulkům typu: Nezaměstnanost je jako ve třicátých letech. Samo souhrnné číslo neříká mnoho.
Vše však vyčteme ze dvou jiných údajů. Ekonomové předpokládají, že lidí bez práce bude stále přibývat. Jsou regiony, kde neshání zaměstnání každý desátý, ale každý pátý či každý čtvrtý člověk - severní Čechy, severní Morava.
Prakticky každá rodina tady cítí nezaměstnanost nikoliv jako odtažitý pojem z dějin, nýbrž jako hluboce prožívaný problém. A zlepšení není v dohledu.
Špidlova vláda se s tímto stavem smiřuje. Vyhlásila sice poněkud krotký, ale přeci jenom boj státnímu dluhu. Říká mu reforma veřejných financí. S nezaměstnaností bojuje tak, že mírně zvyšuje dávky pro ty, kdo propadli řídkým sítem.
Není divu, chce se říci ironicky. Členové vlády jsou přeci často "podnikatelé, muži, absolventi vysokých škol, a dokonce i lidé mezi třiceti a čtyřiceti čtyřmi roky". Takže pro ně to není velká otázka.
Ale vážně: ekonomičtí odborníci považují vysoký počet uchazečů o zaměstnání za výsledek příliš vysokých daní a příliš velkých sociálních jistot. V postkomunistických zemích k tomu přistupuje kolaps celých průmyslových odvětví.
Nikdo nemá kouzelný recept na řešení. Naše vláda však vzdává boj předem. Nezaměstnanost poroste, nedá se nic dělat, říká lidem, jako by šlo o nějaké globální oteplení či jinou živelní pohromu...
