Nebožka jakoby tušila, jaký osud jí letecká doprava připraví.
"Slib, že mě neopustíš ani na chvilku, dokud nebudu pochována," prosila svého potomka jen pár hodin před smrtí. Synek to svatosvatě slíbil.
Ale pár minut před přistáním na neapolském letišti se za ním došoural kapitán letounu s tisícerými omluvami, že "maminku jsme zapomněli v Bruselu..."
Hodiny, které následovaly, byly nejtěžší v Gerardově životě. Nejen smutek, ale i výčitky tisícovky vesničanů, kteří se vypravili na pohřeb rodačky. Někteří přijeli až z Turína a mnozí na přílet čekali i tři hodiny.
Tradice přece velí donést rakev od začátku vesničky až do kostela, kde se nad nebožkou bdí celou noc. Ale Gerardo přiletěl sám ...
"Ta ostuda! Nedodržel jsem slib daný matce na smrtelném loži. A tradice, která velí vzdát poctu na poslední cestě, je pro Italy nesmírně důležitá. Už jsme vše potřebné zařídili - a pak tahle katastrofa. Příbuzní mi to dodnes neodpustili," postěžoval si listu La Derniere Heure nešťastník.
Aerolinky se hájí, že rakev přeci nezašantročily ony, ale docela jiná firma BGS, která má na bruselském letišti nakládání zavazadel do letadel na starosti. Místo přeci bylo v letounu vyhrazeno.
Zapomenutá rakev tak má dorazit na místo určení prostřednictvím zásilkové služby, sice jako expresní, ale přece jen opožděná zásilka.
Aerolinky slíbily, že incident vyšetří. Pak mají následovat omluvy, provázené pokusem o "řešení a usmíření", jakkoli si je společnost podle svého mluvčího vědoma, že "chyba se už stala a je nemožné ji napravit".
