Nebezpečí trvá, myslí si svědek

Zadržení Jiřího Kajínka vnímá rodina Vojtěcha Pokoše, který jako jediný ze tří mužů přežil masakr v květnu 1993 na okraji Plzně a stal se korunním svědkem soudního procesu, jako předčasný, a hlavně nečekaný vánoční dárek.
"Nebezpečí pomsty se značně snížilo, ale úplně nevymizelo," uvažuje Pokoš, od něhož se po útěku vězně z mírovského žaláře nehnuli přidělení policejní bodyguardi.

Proč tak soudíte? Kajínek vám už ublížit nemůže.
Lidé z policejní ochranky tvrdili, že si to se mnou nemusí přijít vyřídit přímo Kajínek. Může  poslat někoho známého z kriminálního podsvětí. Pokud si to domluvil v době, kdy byl na útěku, nemohu se cítit úplně bezpečně, i když bude zpátky za mřížemi.

Jak jste snášel spolu s rodinou  osobní strážce?
Musím ocenit jejich profesionální přístup. Byli perfektní. Pochopitelně, že je asi každému nepříjemné, když nemůže jít, kam chce, a musí se podřizovat rozhodnutí někoho jiného. Na druhé straně si však uvědomíte, že ti muži to dělají kvůli vaší bezpečnosti, a jste jim vděčný. Nepříjemné hlavně bylo, že jsem nemohl chodit do zaměstnání a byl jsem bez příjmu. Tuto finanční ztrátu mi však nikdo nenahradil, i když jsem žádal o podporu.

Nyní už se můžete pohybovat zcela volně?
Vůbec ne. Ochranka mi řekla, že opatření stále trvá a platí dohodnutá pravidla. Doufám, že to už nebude nadlouho. Prý mi dají brzy vědět, kdy to skončí.