Tým paleontologů pod vedením Juana-Luise Arsuaga na to přišel po důkladném prozkoumání sedmnácti lebek. Pocházely z proslulého archeologického naleziště Sima de los Huesos, což v překladu ze španělštiny znamená Jeskyně kostí.
Stáří kosterních pozůstatků, z nichž některé byly podle britského listu The Times dosud zcela nedotčené, vědci odhadují na 400 až 500 tisíc let. Tou dobou se neandrtálci, slepá vývojová větev druhu Homo sapiens, teprve začínali vyvíjet.
Už tehdy však podle týmu z madridské univerzity věděli, že se v zubech dají v případě nutnosti přenášet věci. Posloužily jim prý rovněž k porcování masa, když zrovna nebylo po ruce nic, čím by se dalo ukrojit.
K tomuto názoru Arsuagův tým dospěl na základě toho, že měly lebky výrazně poničené a opotřebované řezáky.
