Zapomeňme na autora oné diskutované rozhlasové hry o Heleně Fibingerové, ten tu totiž – ať se mu to líbí nebo ne - vůbec není důležitý. Každý autor ať si tvoří, co chce. Za důležité pokládám to, co za mé peníze rozhlas veřejné služby kupuje a posléze vysílá. V tomto případě koupil a odvysílal rozhlasovou hru, která:
1. je o Heleně Fibingerové, přesněji má evokovat, že je o Heleně Fibingerové
2. přináší řadu okamžiků, ve kterých je Helena Fibingerová zesměšňována, karikována, podle mého soudu i urážena
3. kombinuje fakta ze života Heleny Fibingerové s uměleckou fikcí
Nic z ostatního, co hra může přinášet či přináší (např. upozornění na problematiku státem kontrolovaného dopingu, stranické minulosti atletky atd.), neeliminuje tři výše uvedené body. A dovoluji si znova a znova ptát se: kdo bude příští na řadě? A kdo to bude rozhodovat? Je nutné k tomu, aby byl člověk urážen a veřejnost kombinací fakt a fikce manipulována, mít zlatou medaili? A být spojen se státem regulovaným dopingem? A být členem televizní rady? Proč nestačí třeba mít hnědé vlasy a řídit magistrát? Není snad téma veřejných zakázek na pražském magistrátu pro médium veřejné služby stejně důležité, jako doping? Nebo třeba problematické řízení České armády v minulosti, které nás všechny stálo miliardy? A pak třeba komunistická minulost soudců? Očividně tu máme důležitých témat habaděj, zajímavých lidí, kteří k takovým tématům mají co říct, ještě víc.
Aby bylo úplně jasno: nejsem fandou paní Fibingerové ani televizní rady a pokládám státem regulovaný doping za zlo. A velmi přivítám, když Český rozhlas odvysílá analýzu minulosti i současnosti každého televizního a rozhlasového radního, neb jejich moc je obrovská a řada jejich kroků, které nás, koncesionáře, stojí hromadu peněz, velmi diskutabilních.
Jen si vůbec nejsem jista, že mi k větší orientaci pomůže jakákoliv rozhlasová hra vydávaná za komedii, která míchá fakta, fikci, karikování a nadávky do jednoho pytle.
Ještě tento týden si chce Rada Českého rozhlasu poslechnout hru Koule. Jak znám fungování rozhlasové rady, zvrhne se nejspíš v ohnivou diskusi o tom, jestli výroky typu „Milena, Milena přefikla i jelena“ či „Dovez zlato, ty kysno“ mohou někoho urazit. A jeden si bude myslet, že ano a druhý, že ne zas tolik a tím to celé skončí.
Rada Českého rozhlasu by mne velmi mile překvapila, kdyby se vykašlala na slovíčka a šla k meritu věci: bude Český rozhlas formou obdobných her nadále manipulovat s veřejností a zesměšňovat jednotlivce, které si vybere? Nebo se u tak zásadních témat, jako je státem regulovaný doping či stranická minulost radních v médiích veřejné služby bude věnovat na analytické bázi? Nechci Radu k tomu všemu ještě zatěžovat úvahami na téma lidská slušnost, etika či veřejná služba – takové úvahy obtěžují a zdržují. Doporučuji jí proto si jen představit, jak ČT 2 vysílá hru o Janě Paklové, která má dlouhé, nazrzlé vlasy, léta sedí v rozhlasové radě a jejím bývalým mužem je současný tajemník prezidenta republiky. Autor si poskládá výroky Jany Paklové jak týdny, měsíce a roky šly a dozvíme se tak mnohé nikoliv o dopingu, ale o zákulisí české veřejné služby rozhlasovým vysíláním. Myslím, že to by mohla být výborná komedie.
