Aby se kdokoli stal lepším řidičem, musí chtít, musí být motivován (pozitivně i negativně), ale musí mít také možnost někde se řízení naučit. A k tomu slouží autoškoly.
MF DNES v posledních dnech přišla s několika příběhy, jak si někdo udělal řidičák, aniž musel dostatečně prokázat, že umí řídit.
Jako drtivá většina řidičů patří mezi slušné, tak věřím, že většina autoškol i zkušebních komisařů odvádí svou práci profesionálně a poctivě. Ale evidentně jsou i opačné příklady, kterým je jedno, zda pustí do provozu nebezpečné řidiče.
A co je nejhorší, často uchazeč o řidičák, i když sám chce, nemá možnost absolvovat kvalitní výcvik.
Autoškoly pod kontrolou
Ošidit výcvik či zkoušky je pro autoškolu ekonomicky výhodnější, ušetří se čas i pohonné hmoty, zvládne se více studentů, riziko kontroly a postihu je přitom nízké. Koneckonců podvádějí vysoké školy, tak proč by nemohly autoškoly?
A tady je problém: poctiví autoškoláci či zkušební komisaři jsou vlastně nadšenci. Díky za ně. A díky za rodiče, kteří si řidičské dovednosti svých potomků kontrolují a potřebné věci je doučí pod svým dohledem.
Ale co s tím? Řešení jsou různá. Existují dokonce modely, kdy je státu jedno, jakou člověk absolvoval autoškolu, či dokonce, zda ji vůbec absolvoval.
Ale má důkladný a přísný systém testování a zkoušek, který ověří, že řídit umí. A tím to nekončí. Systém sleduje všechny přestupky řidiče a dokáže mu řidičák zase odebrat, většinou dřív, než někoho zabije.
Česko potřebuje takové řešení pro autoškoly, které vychází z našich podmínek a možností, které bude rychlé a levné. Levné pro stát i pro řidiče.
A hlavně, které bude účinné. Co nám chybí, jsou jednoduché kontrolní mechanismy a následné důsledné sankce pro autoškoly. Osobně bych navrhoval například toto – o každé cvičné i zkušební jízdě se musí vést záznam.
Vede jej autoškola, ale vede si jej také každý žák autoškoly ve své žákovské knížce, která mu zůstává. Tím se zabrání, aby někdo švindloval a zapisoval mrtvé kilometry. Zapisoval by se také čas, odkdy dokdy konkrétní žák jel. Tím se pozná, zda absolvoval třeba noční jízdy.
Policie by při kontrolách měla zastavovat také vozidla autoškoly a sledovat, zda se evidence skutečně vede.
A každé vozidlo dnes může mít GPS systém, který zaznamenává, kde auto který den jezdilo. Že nejezdí jen jeden okruh ve městě, ale jezdí po různých typech komunikací, aby žáci dokázali zvládnout co nejvíc situací.
Toto není nic objevného, takto podobně funguje mnoho firem se služebními vozidly. A možná se dočkáme jednoduchého digitálního tachografu, ke kterému bude mít každý žák svou kartu, kterou použije během jízdy – kontroly počtu jízd a najetých kilometrů tak budou ještě snadnější.
Ano, znamenalo by to ekonomickou zátěž slušných autoškol kvůli těm neslušným. Ale nastavil by se jasný standard.
Tím však kontrola nemůže končit. Dobrý a ohleduplný řidič se stejně pozná až v reálném provozu. Je třeba získat co nejdříve co nejvíce informací o chování řidiče a mít nástroje k následné nápravě, či dokonce k jeho vyloučení z provozu.
V zahraničí k tomu slouží automatické kamery a radary a centrální evidence přestupků. Když přestupky dělá čerstvý řidič, musí se vrátit do autoškoly. Říká se tomu řidičák na zkoušku. U nás čekáme, až se vyboduje. Do té doby nezkušený řidič nejspíš někoho zabije.
V zahraničí mají pojišťovny k těmto evidencím přestupků přístup a neukázněnému řidiči razantně zvýší pojistné.
Dokonce i zaměstnavatelé se o přestupcích svých řidičů dozvědí. U nás se cena pojistky může zvednout, až když se řidič vybourá. Do té doby slušný i rizikový řidič platí na korunu stejné pojistné.
Proč čekáme, až problémový šofér někoho zabije?
V zahraničí musí problémoví řidiči absolvovat extra psychologické vyšetření a část z nich na základě výsledků přijde doživotně o řidičák. U nás absolvují "školeníčko", které se agresivitou konkrétního řidiče vůbec nezabývá – a stát pak každému, kdo je absolvoval, musí, opakuji, musí odečíst tři body.
O řidičák tak tady nepřijde nikdo. Když v zahraničí řidič přijde o řidičák a jezdí dál, sešrotují mu vozidlo. To je totiž pro tento typ lidí jediné účinné řešení. U nás jízda bez řidičáku ani není trestným činem a opět čekáme, až řidič někoho zabije.
A hlavně: když řidiče u nás vyfotí kamera, může se vymluvit na osobu blízkou. Tudíž mnoho problémových řidičů body ani nezíská a postih je čeká zase až v případě, kdy někomu ublíží.
V tom je náš nedostatek – problém špatného řidiče řešíme, až když se něco stane. Potom voláme po tvrdém trestu. Ale život či zdraví oběti již nevrátíme a stojí to spoustu peněz celou společnost.
V době krize chceme šetřit. Bereme maminkám mateřskou, porodné, zvyšujeme DPH za plínky a jídlo. Stát tak ušetří řádově pár miliard. Silniční nehodovost nás každoročně stojí přes padesát miliard korun, a tak se zde dají snadno ušetřit desítky miliard. Ale vyžaduje to větší námahu.
