Předseda Paroubek dobře ví, že má vítězství na dosah. Průzkumy mu většinou dávají slušný náskok - a on a jeho muži přece průzkumy studují namísto slova Božího.
(A umím si představit, že si předseda dává grafy popularity i na noční stolek, a právě to pak vyvolává sny o volebním triumfu.)
Na Paroubkovi je úporná snaha o vítězství hrozně vidět. To by samozřejmě ještě nebylo nic odsouzeníhodného, vůle k moci je normální součástí demokratické politiky. A za dobu, co pracuji v novinách, jsem si zvykl na ledacos, nesplnitelné sliby mě už nechávají chladným.
A přece se Paroubkovým socialistům podařilo mne rozhodit. Tím, jak se licoměrně snaží zamést pod koberec nepopiratelný fakt, že to byly právě socialisty vedené vlády, které nasekaly obrovské dluhy. A že každého občana velice zadlužily v době, kdy hospodářství nádherně rostlo a bylo klidně možné trochu šetřit.
Zatímco socialisté ve Sněmovně i na billboardech slibují rozdat peníze, které dále zatíží (a ne, že ne) zle zadlužený stát, útočí reklamou proti svým soupeřům. Bývalý premiér Topolánek a jeho ministr financí Kalousek prý mohou za český historický rekord - nejhorší schodek rozpočtu (za rok 2009).
To je samozřejmě slušná demagogie. Jistě i mně přišlo legrační, když si na počátku krize oba pravicoví politici růžově plánovali růst hospodářství a čekali jen malý deficit. Avšak důvod vysokého schodku je jiný: za tak vážné ekonomické situace prostě stát vybral na daních vážně málo peněz - a za krizi Kalousek a Topolánek nemohou.
Ovšem že socialisté umějí výše popsané zakecat, mají na to poměrně rozsáhlou strategii. Mám tedy pro ně návrh.
Budou-li posílat na tento text odpověď, prosím, aby do něj dali odpovědi na následující otázky:
Skončilo hospodaření vlády vedené sociální demokracií v roce 2003 největším schodkem státního rozpočtu, jaký byl kdy v Česku v časech růstu hospodářství zaznamenán? Ano, nebo ne?
Je správné zadlužovat zemi tak, jak to činily vlády vedené ČSSD v dobách růstu a vysokých příjmů státního rozpočtu? Ano, nebo ne?
Za odpovědi předem děkuji, i když pochybuji, že se jich dočkám. A až zase bude Jiří Paroubek snít svůj sen, měl by si uvědomit, že všechno, i touha po moci, má své meze. A že každý jednou narazí, dokonce i člověk v premiérském křesle.
