V oněch hernách-komunitních centrech se scházejí starší i mladší, probírají se rodinné záležitosti i možnosti pracovního trhu. A samozřejmě se mezi řečí házejí drobné i nedrobné do terminálů a popíjí nápoje - pro hráče káva povětšinou zdarma. V litvínovském Janově umístili provozovatelé v místní herně i speciálně upravené stoličky pro děti, aby si robě také mohlo zahrát a dosáhlo na čudly s jabky a hruštičkami. Tedy samozřejmě poté, co vhodí do škvíry nějaký ten peníz. Vlastně tak vytvořily obdobu dětských koutků v kavárnách a restauracích. Děti tak mají svůj prostor a neruší vážné rozpravy dospělých.
Kdo nehazarduje, není Čech; ilustrační foto
Zelený apartheid
Komunitní idylu plánuje v Brně nabourat strana zelených. Ta v Brně vytáhla do blížících se komunálních voleb s návrhem na povinnou registraci hazardních hráčů. Ti si budou chodit na magistrát pro registrační kartičky - tak jako si jiní jinde vyřizují rybářské lístky. Registrace by však nebyla vydána lidem závislým na sociálních dávkách, trestaným za krádeže, nebo léčícím se z nějaké závislosti. Neregistrovaným by pak byl k hracím automatům, a ruletě vstup personálem odepřen. Herny by se do takovéhoto systému měly zapojovat dobrovolně. Dobrovolnost by pak byla posilovaná tím, že by se magistrát pokusil neúčastnícím se hernám odebrat licenci.
Ilustrační foto
Ti z nás, kdo kdysi dobrovolně vstupovali do pionýra či eses em, jistě hned porozumí… Inu, blíží se komunální volby a strana zelených pocítila potřebu vyrukovat s něčím novým a neotřelým. Nevšimla si však, že ve svém návrhu zabředla do močáliště apartheidu. V důsledku jím totiž rozděluje populaci na ty, kdo hazard hrát mohou, a na ty, kdo ho z úřední moci budou mít zatržen. Netřeba dodávat, že zákaz se bude týkat především Romů, a tím nabude zajímavého diskriminačního odstínu.
Odsun
S bujnější představivostí lze konstatovat, že se tak brněnský Bronx může stát opakem amerických indiánských rezervací. Indiáni tam od vlády Spojených států mají totiž výhradní právo provozovat kasina (na rozdíl od jiných Američanů mimo rezervace). Ba dokonce o provoz kasin mezi sebou domorodé kmeny vedou nelítostné spory. Americký příklad však neuvádím jen z důvodů poukázat na laciný etnoparadox. Skrývá se v něm poznání, že hazard úspěšně zakázat nelze. Je však možné jeho provoz odsunout do vzdálených a těžko dostupných končin. Pak nebude hrozit, že se z heren stanou komunitní centra. V Brně i v celé České republice je takových míst dost.
Jen namátkou: proč nepostavit kasino na lodi zakotvené uprostřed dravých sinic přehradního jezera, nebo v bývalých vojenských prostorech…
