V koaliční smlouvě, kterou mají lídři ODS, TOP 09 a Věcí veřejných podepsat dnes navečer, se jde tvrdě za jasným cílem: v době hospodářské krize a velké zadluženosti udržet státní finance na uzdě, a to za cenu bolestivých škrtů. To je ale jen jedna část koaliční dohody, byť ta nápadnější, neboť na život lidí přímo doléhající.
Během onoho povolebního šestinedělí se Nečas, Schwarzenberg a John dohodli také na věcech na první pohled méně třaskavých, ale pro fungování nové vlády a hlavně její vnímání u veřejnosti dost podstatných.
Návrh koaliční smlouvy čtěte zde |
Ve zkratce bych to nazval koncem papalášství v Česku.
Chce-li se někdo a priori vymezit proti Nečasovu týmu, zvolí možná slova o laciných gestech, která mají jen získat body u veřejnosti. Ale budiž.
Netvrdím, že se vládní koalici beze zbytku podaří naplnit vše, co teď slibuje, ale oceňuju už samotnou snahu deklarovanou v koaliční smlouvě:
"Snížíme platy poslanců a dalších ústavních činitelů o dalších pět procent. Zároveň poslanecké náhrady budou podléhat zdanění."
"Snížíme od letošního roku příspěvek za mandát pro politické strany o pět procent. Od roku 2012 o deset procent. Od roku 2014 pak o stejnou částku i státní příspěvek za voličský hlas."
"Předložíme změnu ústavy, ve které navrhneme omezení imunity poslanců a senátorů."
"Zprůhledníme financování politických stran. Zvážíme možnost zavedení limitů na výdaje ve volebních kampaních."
To všechno jsou věci, které v minulých dvaceti letech veřejnost pořádně dráždily. Ať už šlo o využívání nedaněných náhrad na pořizování bytů, ohánění se poslaneckou imunitou při policejním vyšetřování trestních kauz či vyplácení stamilionových příspěvků stranám kvůli tomu, aby měly na stamilionové volební kampaně (mimochodem: po letošní "výhře nevýhře", kterou zažila ČSSD po své reklamní oranžové smršti, netřeba pochybovat o neúčelnosti podobně vynaložených peněz).
Žádné z nyní slibovaných opatření nebude ve svém důsledku znamenat pro státní kasu bůhvíjakou úsporu.
Politiků na centrální úrovni jsou všehovšudy tři stovky, takže z pohledu státu se tak ušetří jen zlomek toho, co je třeba. Jde hlavně o gesto: nechceme se už chovat jako nabubřelí Marťané izolovaní ve svém politickém ghettu malostranských paláců.
Návrhy na snížení platů politiků, zdanění náhrad i omezení imunity padly nejednou už v minulosti. Vždycky šlo buď o iniciativu několika jedinců, či jedné strany, těmi ostatními obviňované z populismu. Nikdy z toho nic trvanlivého neprošlo. Teď by to vyjít mělo.
Nově vzniklá koalice má 118 hlasů, tedy většinu dostatečně silnou na to, aby splnila, co písemně slíbila. Navíc je zřejmé, že se k řadě protipapalášských opatření přidá i opoziční "postparoubkovská" ČSSD. I ona totiž potřebuje nastavit voličům vlídnější tvář.
