Na KAIA (Kabul International Airport) přistáváme brzy ráno, hned po odbavení dostáváme neprůstřelnou vestu, helmu a také první kódy, které nám mají v případě nebezpečí otevřít cestu do těch správných míst.
V tu dobu netušíme, že podobných kartiček s čísly dostaneme během dne ještě několik a večer si s nimi budeme moci zahrát třeba mariáš.
Prvním cílem výpravy, do níž se redakce iDNES.cz dostala díky ministerstvu obrany, je český provinční rekonstrukční tým v provincii Lógar. Máme letět vrtulníky, ale vojáci nakonec volí raději bezpečnější variantu a celá delegace se souká do amerického stroje Lockheed C130 Hercules.
Ve volném nákladovém prostoru jsou sedačky rozmístěny podél stěn a tak sedíme natěsnáni jako před přípravou na seskok. Oděni do neprůstřelných vest a s americkou vlajkou, která nám zdobí prostor nad hlavou, to nemá daleko k nějakému americkému patetickému trháku.
Vrtule se už točí a vzhledem k otevřenému zadnímu vstupu vytvářejí uvnitř letadla neuvěřitelný randál. Jen malá odbočka: Během prvotních instrukcí nám radili dodržovat pitný režim. To není tak těžké, na všech základnách jsou volně k dispozici balíky půllitrovek s vodou.
Jen to zapříčiňuje akutní situaci, kterou jeden z kolegů musí řešit ještě před odletem. Plný močový měchýř v kombinaci s tlačící hranou neprůstřelné vesty prostě dělá své. Trochu se divíme, když zjistíme, že se záchod ve formě pisoáru nachází jen kousek od poslední sedačky. Ale nikdo to pak už neřeší, vedle sedících lidí prostě přibyl jeden stojící.
Pak už se hřmot letadla znásobí, zadní víko se zaklapne a konečně vzlétáme. Kdo nepohrdl špunty do uší, dobře udělal.
Za letu si představuji, jaký to asi musí být pro parašutisty osvobozující pocit, když z takového stroje vyskočí do volného prostoru. Krom nekonečných rozměrů totiž musí vletět i do stejně nekonečné oázy ticha.
Na letiště v základně Shank dosedáme asi za půlhodinu letu. Obrněnými vozy Dingo se vzápětí přesuneme do české části.
Ministra Vondru a další členy delegace čeká představení činnosti jednotky. Politikova pozornost se vzápětí stočí na zdejšího maskota - plyšového lvíčka Míru, který poklidně sedí vedle vojáků.
Ti omluvně vysvětlují, že jej "do akce příliš neberou". Za každým, kdo ho vytáhne mimo základnu v batohu, se totiž okamžitě vytvoří neodbytný houf dětí, které by plyšovou hračku snad roztrhaly.
Pandur na stráži
Následuje předvedení techniky. Důstojník s hodností majora nás kamenitým terénem bere na výspu se strážní věží k samému okraji základny. Zde všemu vévodí připravený pandur, který hlídá okolí. Hned za zdmi základny se nabízí široký rozhled do afghánské krajiny, kterou se vlní důležitá dopravní tepna, místo častých nepokojů.
PRT LógarČeský provinční rekonstrukční tým složený z civilních expertů Ministerstva zahraničních věcí a vojenské jednotky zahájil v afghánské provincii Lógar svou činnost v rámci mise NATO ISAF 19. března 2008. Česká republika se tak účastní na obnově Afghánistánu v rámci úsilí mezinárodního společenství k zajištění stability, bezpečnosti a podpory rekonstrukčního procesu této islámské země. Zdroj: Ministerstvo obrany ČR |
"No a tamhle na východ je už Pákistán," mává důstojník kamsi na druhou stranu, aby nás trochu situoval do prostoru.
To už ale míříme do útrob obojživelného stroje. "Tenhle pandur tu není sám. Máme čtyři. Plníme s nimi i patrolovací činnost," vysvětluje nám vše sloužící důstojník a za jeho zády poblikává několik monitorů.
Po obhlédnutí vozu nás vojáci vedou ještě za pyrotechnickou jednotkou, která předvádí svého robota. Ten se využívá k likvidaci nástražných výbušných systémů.
Lze ho ovládat pomocí rádiového signálu, což vojáci hned ukazují. Ovládací zařízení umístí za transportér a nechají robota na pásech dovádět po kamenech kolem našich nohou.
Pyrotechniky ještě přemluvíme, aby se nám ukázali ve speciálním obleku. Jeden z nich se trochu neochotně podvolí a nasouká se do kevlarového krunýře. Být uvnitř těžkého pyrotechnického obleku není v afghánském vedru asi nejlepší způsob trávení volného času, což dokazuje zpocené čelo vojáka, když si po pár minutách sundá helmu.
Čeští vojáci na základně Shank zajišťují bezpečnost našim odborníkům, kteří zde v provincii zabezpečují rekonstrukční činnost a pomáhají s udržováním pořádku.
Celá základna je obrovská, což nám dojde zejména během oběda, kdy ochutnáváme zdejší stravu obklopeni roztodivným mixem snad všech národností jednotek ISAF.
Češi se zde však zabydleli pevně a i mezi místními se těší poměrně velké oblibě. (Reportáž z jednoho projektu PRT čtěte zde.)
Dalším bodem naší dnešní trasy je základna OMLT ISAF v sousední provincii Vardak, kam už musíme skutečně využít služeb třech vrtulníků Blackhawk.
Teprve z nich plně poznáváme charakter afghánské krajiny - kameny, hory, sucho. Jen okolo občasných řek náznak zeleně.
