Návrh ústavy oslabuje vliv Česka v EU

  • 14
V sobotu se v Římě začíná jednat o budoucnosti Česka. Pokud bude přijata Evropská ústava v navrhované podobě, oslabí to při hlasováních menší země Evropské unie. A Česká republika mezi ně bude od příštího roku patřit. O definitivní podobě evropské ústavy jednají v Římě vrcholní evropští politici.

Mezi nimi je i český premiér Vladimír Špidla a ministr zahraničí Cyril Svoboda. Jednání budou trvat dlouhé měsíce, ústava by měla začít platit pro všechny členské země až v roce 2009. Pokud projde v navržené podobě, zmenší se váha hlasů, které bude Česko při rozhodování o věcech unie mít.

Podle doposud platných pravidel, daných smlouvou z Nice, mají hlasy České republiky podíl 3,48 procenta ze všech členských zemí. Po schválení ústavy v dosavadní podobě toto procento klesne na 2,13.

Změna vyplývá z toho, že doposud byly hlasy jednotlivým zemím přiděleny podle složitých dohodnutých kritérií. Ústava by však měla dát každé zemi při hlasování takovou sílu, která přesně odpovídá počtu jejích obyvatel.

Každé unijní rozhodnutí pak bude muset získat podporu nadpoloviční většiny států, v nichž navíc musí žít aspoň šedesát procent obyvatel EU.

Česká vláda s tím není spokojena a žádá (jako ostatní menší státy), aby se pro odhlasování návrhu muselo vyslovit ne padesát procent států, nýbrž šedesát. To proto, aby velké země vždy potřebovaly i podporu menších členů.

Pokud se Češi nenaučí, jak to v unii "chodí", může být jejich vliv skutečně slabý. Některé země to vědí a zařídily se podle toho.

Například podíl Lucemburska na hlasech v unii padne na necelé jedno promile, přesto proti novému systému neprotestuje. Ví totiž jedno: při rozhodování není jedno procento o moc víc než jedno promile.

Co je důležité, je mít své lidi na důležitých místech. I bez státního veta lze totiž v systému unie najít řadu míst, kde lze nevýhodný návrh "poslat ke dnu", nebo alespoň pozměnit. To je to, co si musí Češi osvojit. A mají na to ještě pět let.

Dají si Češi další evropské referendum? 
I když se evropské vlády letos na podzim v Římě dohodnou o konečné podobě evropské ústavy, není všem úskalím konec. Spíše naopak. Dokument budou muset ratifikovat všechny země, a pokud jediná řekne ústavě ne, pak nemůže začít platit.
Proti by se mohli vyslovit i Češi.

V Česku sice není podmínkou pro její přijetí referendum, opozice nicméně po všelidovém hlasování volá. A koaliční strany ho jednoznačně neodmítly.

Bez domluvy to nepůjde
Ať zůstane u schvalování ústavy parlamentem, nebo se přistoupí k uspořádání referenda, budou se muset vládní strany vždy domluvit s opozicí a naopak. V obou případech bude k přijetí či odmítnutí třeba 120 hlasů. Stejný počet hlasů je třeba pro schválení zákona o referendu.

Vláda jich však má jen 101, a proto bez pomoci opozice ústavu parlamentem neprotlačí. Hlavním propagátorem referenda o ústavě je ODS. Slibuje si od toho, že občané na její doporučení euroústavu odmítnou.

Sociální demokraté jsou ochotni na referendum přistoupit. Ale jen za předpokladu, že vznikne zákon o všeobecném referendu, který se snaží prosadit už několik let. To však zase odmítá ODS.

Premiér Špidla zatím na otázku, zda by se mělo konat referendum, odpovídá vyhýbavě: "To záleží na konečné podobě, která se dohodne."

Stejně se k tomu staví i místopředseda sněmovny Lubomír Zaorálek (ČSSD): "Bude třeba posoudit, do jaké míry se skutečně posouvají kompetence, do jaké míry je to nová situace a zda by bylo nutné o ní znovu hlasovat v referendu."

To prezident Václav Klaus má jasno už teď. Podle jeho názoru ústava bere národním vládám tolik pravomocí, že by o tak velké změně měli rozhodnout sami občané.

Zatím nelze odhadnout, jak by se Češi v hlasování zachovali. Průzkum na toto téma neexistuje. V současných členských zemí EU ji podle červnového průzkumu Eurobarometru podporovalo 63 procent lidí v EU. Nejvíce Italů (77 procent), nejméně Dánů (43 procent).

A co když řekneme ne?
Evropští politici se výsledku referenda otevřeně obávají. Co by tedy nastalo, kdyby i jen jedna země řekla ne? "Obecně by mělo platit to, že pokud ji jedna členská země odmítne, pak by ústava neměla začít platit," říká Jan Hřích z Ústavu mezinárodních vztahů v Praze.

Návrh ústavy dává členským zemím dva roky na ratifikaci. Budou-li mít některé státy i poté se schválením "potíže", začne se vedení EU, tedy vlády, situací zabývat.

Co to znamená? Podle Hřícha je možné, že v tu dobu už velká většina států řekne ano. "Pak je možné, že tato skupina začne tlačit na těch pár zbývajících, aby referendum zopakovaly, či z unie vystoupily," míní Hřích. Návrh ústavy totiž odchod z řad unie umožňuje.


Video