Zeman nemůže být králem, protože mu chybí pozitivní program.
Měl vynikající obchodní odhad, když se z liberála stal sociálním demokratem, a ještě lepší, když si uvědomil, že voliči budou slyšet na slova o spálené zemi.
Projevil obdivuhodnou výdrž a řečnické mistrovství, když se svou ne polo-, ba ani čtvrtpravdou objížděl městyse a vesnice. Oslnil nebývalou měrou taktické představivosti, když uzavřel se "spalovačem země" a premiérem "prostitutek a tunelářů" takzvanou opoziční smlouvu.
Jenže pak nastaly čtyři roky, kdy neměl tepat to, co nechce, nýbrž dokázat to, co chce. A ukázalo se, že to patrně neví ani on sám. Halasné akce proti zlodějům se mu rozpadly pod rukama.
Jestliže skromný růst ekonomiky, který zákonitě přišel po poklesu, vydával za svůj úspěch, musel jako ekonom vědět, že slušně řečeno pábí. Na konto jeho vlády nemůžeme připsat jedinou úspěšnou reformu.
Zeman je vynikající taktik a vražedný kritik. Není však stratég a tvůrce. I hvězdné hodiny jeho týmu vzešly spíš pod tlakem okolností. Statečně a věrohodně se přihlásil k boji s terorem. Jeho ministr Rychetský dokázal roztočit stroj na výrobu evropských zákonů.
A pak, to se málo připomíná, Zemanův kabinet rozhodující měrou přispěl ke konci povinné vojny. Jinak však byly čtyři opozičněsmluvní roky duté jako velká gesta a slova, jimiž je Zeman provázel.
Dnes je důchodce z Vysočiny v roli, která mu sedí. A poněkud těžkopádný Špidla je dokonce snadnějším terčem než pozdní a vlastní slávou opojený Klaus. Špidla má alespoň skromný konkrétní cíl zvaný reforma veřejných financí.
Zeman nemá žádný. Možná by dokázal znovu dovést sociální demokraty, jak říkal, do Strakovy akademie hlavním vchodem. To by však bylo všechno. K vládě se umí dostat, vládnout už ne.
