Balúč podle svých slov odcházel 19. prosince od přítele, a když se k němu začalo přibližovat policejní auto, zrychlil. Policisté ho dohonili, legitimovali a posadili do auta. Spoutali mu ruce a převáželi na různé policejní stanice. Cítil prý, jak po něm jeden policista šlapal a další „mu rukama silně tiskl krk“. Poručili mu se svléknout k fotografování a když odmítal, „začali ho fackovat“. Odebrali mu tři vzorky krve a ministr vnitra ho zakrátko označil za podezřelého z útoku. Identifikován byl jako Naveed B.
Čtyřiadvacetiletý Balúč se hlásí k separatistickému hnutí v rodném Balúčistánu, což je pákistánská provincie u hranice s Afghánistánem. On sám se nyní cítí ohrožen v Německu, ale v bezpečí není ani jeho rodina v Balúčistánu. Rozhodl se proto poskytnout rozhovor, aby věci objasnil.
Při policejním výslechu prý byl tlumočník, který ale nehovořil jeho rodnou balúčštinou, nýbrž persky a urdsky, takže dorozumění nebylo ideální. Když se ho policisté zeptali, zda ví, že právě někdo najel do lidí autem a že byl v jeho těsné blízkosti, odpověděl, že neumí řídit. „Neumím auto ani nastartovat. Řekl jsem jim, že se v mé zemi bojuje a že jsem proto utekl,“ popsal Balúč výslech.
V Balúčistánu byl pastevcem, modlil se pětkrát denně a do Německa přijel v únoru. Za dvoudenní vazby prý dostával k jídlu jenom „nechutné sušenky a studený čaj“. Propustili ho, protože nebyl zraněn, ačkoli v kabině kamionu byla krev a stopy po zápase. Policisté mu vysvětlili, že ho zatkli, protože běžel po ulici a měli důvod domnívat se, že je zločinec. „Řekl jsem jim, že rozumím,“ sdělil Balúč.
Odvezli ho do hotelu a řekli, že před každým odchodem musí policii informovat, protože jeho život může být ohrožen. Nesměl se vrátit do uprchlického střediska, kde žil do útoku.
Od zatčení trpí nespavostí
Dále popsal, jak se pěšky dostal z Pákistánu do Řecka a odtud pak do Německa. Sám si destinaci nevybral, ale zvolil ji převaděč, kterému zaplatil jenom část požadované sumy a zbytek splácejí jeho příbuzní.
V Balúčistánu žije asi 13 milionů lidí, vláda je údajně zanedbává a mnoho Balúčů touží po nezávislosti. Balúč požádal v Německu o azyl a čeká na přidělení tlumočníka z balúčštiny, aby mohl svůj případ vysvětlit. V Pákistánu prý riskuje život a několik jeho bratranců policisté zavraždili. Zatkli většinu lidí, s nimiž jsem pracoval, proto jsem utekl, řekl.
Tři dny po příjezdu do Mnichova netušil, kde je, ani teď o Německu mnoho neví. Chce si najít práci a naučit se německy. Podle něj je v ohrožení nejenom ze strany německých radikálů, ale také pákistánských uprchlíků. V Německu je identifikován jako Pákistánec, ne Balúč, takže podle mnoha uprchlíků jeho problém škodí všem Pákistáncům.
To, že se od útoku nikde neobjevil, přiživuje v Německu i Pákistánu pověsti o tom, že byl do útoku přece jenom nějak zapojen. Policie mu na příští dva měsíce zajistila chráněné místo. Větší strach než o sebe má o rodinu v Pákistánu, kde má rodiče, čtyři bratry a pět sester. Balúč řekl, že od zatčení trpí nespavostí a má strach o rodinu.
