NATO pomalu rozevírá protiraketový deštník, zatím chrání vojáky v boji

Severoatlantická aliance udělala první krok k vybudování protiraketového deštníku. Vůbec poprvé úspěšně propojila protiraketové systémy jednotlivých zemí v jeden společný systém, který ale ochrání před balistickými střelami zatím jen vojáky na bojišti.

Test interceptoru na křižníku USS Lake Erie | foto: Profimedia.cz

Je to jen začátek, upozorňují představitelé Aliance. Jako pomyslná kostra deštníku. Ale pro další vývoj a budování protiraketové obrany NATO, která má chránit v budoucnu 900 milionů lidí členských států Aliance, tedy prakticky celou Evropu včetně Česka, naprosto zásadní.

"Velitelé NATO nyní poprvé získali schopnost řídit obranu nasazených sil před balistickými raketami," uvedl šéf programu protiraketové obrany Alessandro Pera.

Jak bude fungovat

Pokud například Írán odpálí balistické střely na Evropu, útok okamžitě zachytí americké satelity a další citlivé senzory na lodích i na zemi. Informace předají řídicímu středisku, které díky síti radarů a naváděcích systémů vypálené střely zaměří a vypálí proti nim antirakety, jež zničí bojovou hlavici i raketový nosič. Jádro budou tvořit americké antirakety SM-3, rozmístěné na lodích systému Aegis a posléze také na základnách v Rumunsku (do roku 2015) a Polsku (do roku 2018).

Vojáci tak dostali první hmatatelný nástroj budoucí obranné architektury. Po několika letech se specialistům podařilo vyvinout, úspěšně otestovat a zapojit systém schopný propojit protiraketové zbraně a senzory několika členských zemí.

Válečné lodě s interceptory, pozemní i plovoucí radarové stanice, mobilní odpalovací rampy antiraket, letouny včasné výstrahy, satelity - to vše spolu nyní umí vzájemně komunikovat, ale hlavně je v případě ohrožení lze propojit a také řídit z jediného operačního místa. Tím je Centrum kombinovaných vzdušných operací NATO (CAOC) v německém Uedemu.

Ačkoliv několik států už dříve vyvinulo systémy schopné sestřelit blížící se balistické střely, vždy šlo "jen o ochranu vlastních jednotek nebo velmi malého území". Aliance je neuměla v akci propojit a používat jako jeden celek.

Systém nazvaný TBMD (takzvaná protiraketová obrana bojiště – Theater Ballistic Missile Defence) je zatím určen jen pro ochranu vojáků v poli, ale kdekoliv na světě. Pokud dojde k nějakému konfliktu a NATO dostane rozkaz na místě zasáhnout, už by se neměla opakovat situace z první války v Perském zálivu. Tehdy irácké jednotky nebezpečně ostřelovaly raketami Scud pozice koaličních jednotek ale i civilní obyvatelstvo v sousedním Kuvajtu.

Jen začátek

Práce zdaleka nekončí. "Předání této prozatímní schopnosti představuje důležitý krok, základní kámen," konstatoval zástupce generálního tajemníka NATO Claudio Bisogniero.

Protiraketová obrana NATO

Na začátek anglické zkratky systému přibudou další dvě písmena. Vznikne ALTBMD (Active Layered Theatre Ballistic Missile Defence - aktivní vrstvená protiraketová obrana bojiště) - to jak se postupně připojí další zbraňové a senzorové prvky a vytvoří společně hustou obrannou síť. V následujících letech chce NATO software a strukturu obrany rozšířit tak, aby bylo možné propojit jednotlivé protiraketové prvky různých zemí po celém území Aliance, a tak ochránit teritoria a obyvatele členských zemí.

K náročnému projektu Aliance přizvala i Rusko, které plány protiraketové obrany předtím ostře kritizovalo. A Moskva kývla. Kompletní protiraketový deštník má přikrýt členské země v roce 2018.

Do budoucího celkového systému protiraketové obrany se chce aktivně zapojit i Česká republika. Za minimum, kterým by ČR mohla přispět, je umístění střediska včasného varování na českém území. Kromě toho se Česko bude chtít více zapojit i v oblasti vojenského výzkumu.

Historie protiraketové obrany NATO

Květen 2001 - Aliance nechává zpracovat studie o možných hrozbách a případném budování budoucí protiraketové obrany.
Listopad 2002 - Aliance se na summitu v Praze dohodla, že vybuduje protiraketovou obranu proti celému spektru balistických raket.
Březen 2005 - vzniká zvláštní agentura pro budování architektury protiraketové obrany.
Září 2006 - Aliance podepisuje první velký kontrakt na vývoj zkušebního systému.
Únor 2008 - ukončeny práce na testovacím modelu systému, o devět měsíců dříve, než se původně plánovalo. V průběhu roku začíná další fáze k postupnému reálnému propojení jednotlivých národních protiraketových prvků.
Listopad 2010 - NATO na summitu v Lisabonu rozhodlo, že systém rozšíří i na civilní obyvatelstvo. Přijde to na 200 milionů eur, které by měly zaplatit všechny členské státy. K projektu je přizváno Rusko.
Prosinec 2010 - konečná fáze testování dosavadního systému. V průběhu celého roku proběhlo několik virtuálních i reálných zkoušek včetně sestřelů cvičných raket u pobřeží Řecka.
Leden 2011: Vojenští velitelé NATO převzali kontrolu nad systémem. Propojeny jsou zbraňové a senzorové systémy zatím pěti států: Francie, Německa, Itálie, Nizozemska a USA.